Nacpat prádlo do bubnu, přidat prací prostředek, zvolit program a zmáčknout tlačítko. Nebo prádlem mlátit o kámen, aby z něj špína opadala, vymáchat ve žlabu a ručně vyždímat… Že už se tak dneska nepere?
Indická Bombaj je moderním městem plným světel, mrakodrapů a vyspělého průmyslu. Jedno místo na jejím jižním okraji tu ale vypadá jako vystřižené z historického filmu. Aby taky ne, když se tu za 130 let vůbec nic nezměnilo.
Více než sedm set kamenných boxů, které do sebe zapadají jako kostky do stavebnice, tisíce zaměstnanců brodících se po kolena i po pás ve vodě vonící mýdlem a chemikáliemi, a hlavně hory a hory špinavého prádla!
Pochází z nemocnic, hotelů, úřadů i dalších institucí, ale od soukromých klientů z celého města. Dhobi Ghat je zapsaná v Guinessově knize rekordů jako největší prádelna pod širým nebem na světě!
Jak na špínu? Jedině rukama!
Prádelna u vlakové stanice Mahalaxmi je založena v roce 1890 a postup práce je tu od té doby stále stejný. Prádlo se pere převážně ručně!
Máchá se v betonových žlabech a špína se z něj drhne kartáčem, na primitivní valše nebo se s ním svižně mlátí o betonové špalky. Pár praček tu sice najdete, ale v nich se pere opravdu výjimečně. A jen tehdy když není prádlo příliš špinavé!
Všechno se pak suší na šňůrách, natažených v několika patrech a řadách, všude, kde se najde jen kousíček místa. Každý den tu projde rukama takzvaných dhobiů i více něž 200 000 kusů triček, košil, ponožek, spodního prádla, ubrusů či povlečení.
A když je vše suché? Přichází na řadu pečlivé žehlení. Bez elektřiny! Stále funkční sto let staré žehličky jsou železné, duté a plní se rozžhavenými uhlíky. Žehlí perfektně, nejspíš i proto, že jsou také pořádně těžké. Ženy by se opravdu nadřely – ale naštěstí nemusí…
Mužská záležitost
V prádelně Dhobi Ghat pracují jen samí muži. A nejen pracují, dhobiové neboli pradláci tu vlastně žijí. Když jsou po 16hodinových šichtách ve vlhku a vedru unaveni, lehnou si na pytle s oblečením a spí přímo v prádelně.
Hned vedle pracích kójí ale mají malé chatrče, kde bydlí se svými rodinami. Děti si tu hrají mezi pověšeným prádlem, ženy vaří a starají se o domácnost. V prádelně nepracují. maximálně pomáhají skládat – praní je výhradně mužská záležitost!
Také profese, která se dědí z otce na syna, a za kterou je většina místních vděčná. Přestože podmínky nejsou vůbec jednoduché.
Věrně prý zachycuje bombajskou prádelnu indický film Dhobi Ghat z roku 2011. Hlavní hrdina Munn, který celé dny tvrdě dře v prádelně, po nocích ještě musí pracovat jako zabíječ krys.
Místo pračky pneumatika
Dhobi Ghat však není zdaleka jediným místem, kde se dodnes pere v takto primitivních podmínkách. Proslulou ruční prádelnu najdeme například v hlavním městě Pobřeží Slonoviny Abidžanu, přímo na řece Banco.
Perou tu stovky, možná tisíce mužů, ale i žen, často s dětmi zavěšenými v šátcích. Prádlo pokládají na staré pneumatiky zároveň sloužící jako jednoduchá valcha.
Pracují tu hlavně uprchlíci, kteří se snaží vydělat si peníze na návrat domů. Ruční praní prádla v řece je totiž až překvapivě výdělečným byznysem. A pohled na řeku plnou pneumatik navíc lákavou turistickou atrakcí.
