Dne 24. listopadu 2021 uběhlo přesně 50 let od okamžiku, kdy muž označovaný jako B. D. Cooper nastoupil do letadla Boeing 727 s bombou v kufříku. Požádal o výkupné a čtyři padáky. Když je obdržel, vyskočil za letu z letadla a nikdo už o něm nikdy neslyšel. Mohl seskok přežít?
Je den před svátkem Díkůvzdání, 24. listopadu 1971, krátce po 14. hodině.
Elegantní pětačtyřicátník v mokasínech, černém kabátě, tmavém obleku a bílé košili s černou kravatou, na níž se skví perleťová spona, přistoupí s kufříkem v ruce k přepážce Northwest Orient v Portlandu v Oregonu, aby si koupil letenku do Seattlu ve Washingtonu. V Boeingu 727-200 na letu 305 usedá na sedadlo číslo 18 C.
Místo záletníka únosce
Krátce po vzletu podává letušce Florence Schaffnerové obálku se vzkazem. Ta za její obsah mylně považuje telefonní číslo osamělého obchodního cestujícího.
A tak ji muž, jenž si letenku koupil v hotovosti na jméno Dan Cooper, šeptem upozorní, ať si vzkaz přečte. Na lístku stojí: „Ve svém kufříku mám bombu. Použiju ji, pokud to bude nutné. Chci, abyste seděla vedle mě.
Toto je únos.“ Zároveň přednese své požadavky. Žádá 200 000 USD (což odpovídá dnešnímu 1,3 milionu dolarů, tedy asi 30 milionům korun) v neoznačených dvacetidolarových bankovkách a dva sety padáků, dva hlavní a dva záložní.
200 000 dolarů a čtyři padáky
Obojí má být předáno na letišti Seattle – Tacoma International Airport, kde bude zároveň dotankováno palivo pro další let. Letuška o situaci informuje pilota Williama Scotta, který informace předá letové kontrole.
Ta se spojí s FBI a vedením společnosti Northwest Orient (dnes Northwest Airlines). Její ředitel nařizuje pilotovi, aby s únoscem spolupracoval. Letuška zároveň prověřuje, zda je bomba pravá.
Cooper otevírá kufřík, v němž se nacházejí dvě červené nálože, velká baterie a dráty, což letušku přesvědčí. Poté jí únosce nařídí, aby vzkázala pilotovi, že nemá přistávat, dokud nebudou připravené peníze a padáky.
Bourbon se sodou, prosím
Do splnění požadavků krouží letadlo nad oblastí Puget Sound. Ostatním cestujícím je sděleno, že je to kvůli menší technické závadě na letadle. Cooper si na hnědé, hluboko posazené oči nasadí sluneční brýle a popíjí bourbon se sodou a kouří. Je velmi klidný.
Podle letušky se muž vysoký asi 178 cm a vážící kolem osmdesáti kilo chová velmi mile, dokonce požaduje, aby na palubu bylo po přistání v Seattlu dopraveno jídlo pro posádku.
Únosce zná místní terén, ze vzduchu rozliší Tacomu a ví, že na leteckou základnu McChord je to z ní jen 20 minut jízdy autem.
Plnění požadavků únosce
Mezitím dávají agenti FBI dohromady požadovanou částku a sériová čísla bankovek si pečlivě poznamenávají. Padáky požaduje Cooper civilní, nakonec se je podaří sehnat v místní parašutistické škole.
V 17:24 oznamuje řízení letového provozu pilotovi, že jsou Cooperovy požadavky splněny a letadlo může přistát. V 17:39 dosedne letadlo se zataženými okny, aby se jeho posádka nestala cílem ostřelovače, na ranvej.
Dojde k předání výkupného i padáků, následně pak Cooper umožňuje všem 36 cestujícím a dvěma letuškám opustit letadlo.
Jasně dané instrukce
Na jeho palubě zůstanou vedle únosce jen dva piloti, letuška Tina Mucklowová a palubní inženýr. Tankování trvá déle, než je zvykem, což Coopera znervózní, a proto vyhrožuje odpálením bomby.
Když je hotovo, zadá Scottovi přesné požadavky pro další let: Kurz na Mexico City, rychlost 320 km/h, nadmořská výška 3000 metrů. Zároveň mu zakáže natlakovat kabinu a zatáhnout podvozek.
Pilot odhaduje, že další dotankování bude potřeba provést po 1600 km v Renu v Nevadě, s čímž Cooper souhlasí. Zároveň požaduje, aby letoun vzlétl s otevřenými zadními výstupními dveřmi a vysunutým schodištěm, což však není možné.
Pachatel vyskočí za letu
Po vzletu požádá Cooper letušku, aby mu ukázala, jak otevřít dveře na zadní schodiště, poté posílá celou posádku do kokpitu. Cooper se probírá padáky a tašku s penězi si uvazuje kolem pasu.
Následně pocítí posádka změnu tlaku vzduchu, což značí otevření zadních dveří. Ve 20:13 dojde k pohybu ocasní části letadla vzhůru poté, co z něj Cooper vyskočí. Stíhačky, které letadlo nenápadně pronásledují, ho ale v hustém dešti vůbec nezaznamenají.
Posádka dle instrukcí neopouští kokpit, takže na to, že únosce už není na palubě, přijde až ve 22:15 po přistání v Renu.
Mohl pachatel seskok přežít?
Další den se rozbíhá rozsáhlé pátrání v oblasti poblíž sopky svaté Heleny, kde Cooper zřejmě opustil letadlo. Je ale marné. Zároveň jsou podnikům, které provádějí velké převody hotovosti, jako banky, kasina či dostihy, sdělena sériová čísla bankovek.
A slíbena odměna 1 000 dolarů za nalezení jediné. Pachatel však zůstává neodhalen. Začíná se proto spekulovat o tom, zda mohl Cooper skok z letadla vůbec přežít. V noci panovaly teploty kolem -9 °C, vál silný vítr a on byl jen v obleku.
Střípky informací
Na základě indicií zjišťuje policie o pachateli několik zajímavých informací. Díky posádce letadla zná jeho přibližnou podobu, výšku, věk i váhu.
Jméno, na které si koupil letenku, odkazuje na belgického komiksového hrdinu, který je známý i v Kanadě, odtud tedy mohl únosce pocházet. Jméno D. B. Cooper je jeho zkomoleninou, které se dopustil tisk.
Cooper má nějaké zkušenosti s létáním, neboť umí rozeznat město ze vzduchu a věděl, že se dají za letu otevřít zadní dveře Boeingu 727 z prostoru pro cestující, o čemž neměla tušení ani většina jeho posádek.
Nezkušený parašutista
Na druhou stranu není zkušeným parašutistou, vybral si starší ze dvou primárních padáků a nepoznal, že jeden ze záložních je nefunkční. Navíc žádný profesionál by nevyskočil z letadla při hustém dešti a bez jediného zdroje světla na dohled.
Ani tyto informace ale k odhalení pachatele nevedou.
Nic na tom nemění ani tří balíčky bankovek z výkupného, které na pláži Tena Bar, asi 14 km od Vancouveru ve Washingtonu, nalezne během dovolené osmiletý Brian Ingram, ani nález štítku s pokyny pro vysunutí zadních schodů 727 na trase uneseného letu.
Nepomohla ani únoscova DNA
Na palubě letadla zajišťuje policie ihned po únosu několik stop, částečné otisky prstů, kravatu, sponu a dva ze čtyř padáků. V roce 2007 se jí dokonce podaří získat částečný vzorek Cooperovy DNA z jeho kravaty, kterou nechal v uneseném letadle.
Ve stejném roce zpřístupňuje FBI nikdy nezveřejněné nákresy a informace k případu ve snaze najít nové svědky. Ani to ale neznamená žádný posun ve vyšetřování. V roce 2016 tak policie případ definitivně uzavírá. Pachatel zůstává neznámý.
Důsledky únosu
Cooperův počin nicméně znamená konec neomezeného a nekontrolovaného cestování komerčními aerolinkami, od roku 1973 začíná FAA (Federální letecká správa) v USA požadovat, aby letecké společnosti prohledávaly všechny cestující a jejich zavazadla.
U všech letadel Boeing 727 je nainstalována tzv. Cooperova pojistka, která brání otevření zadních dveří zevnitř letadla během letu. Zároveň je nainstalován průzor do dveří všech kokpitů.
Kdo všechno mohl být D. B. Cooper?
John List (1925–2008)
V roce 1971 je považován za jednoho z hlavních podezřelých v únosu letadla, jeho věk, vzhled i tělesná konstituce se totiž shodují s Cooperovým popisem.
Navíc si tři dny před vraždou vlastní matky vybral z jejího účtu totožnou sumu, jakou si Cooper odnesl na výkupném.
Richard McCoy Jr. (1942–1974)
V dubnu 1974 se dopouští podobného kousku jako Cooper, když v Denveru v Coloradu unese Boeing 727 na letu 855 United Airlines. Poté, co dostane výkupné ve výši 500 000 dolarů, vyskočí z letadla. Následně je zatčen a odsouzen k 45 letům ve vězení.
Z věznice uprchne, ale o tři měsíce později je zabit při přestřelce s FBI. Cooperově popisu ale neodpovídá, navíc jeho parašutistické schopnosti výrazně převyšují ty Cooperovy.
Kenneth Christiansen (1926–1994)
Od roku 1944 působí u armády, je vycvičen jako výsadkář. Následně pracuje jako mechanik a stevard u Northwest Orient. I když je menší a lehčí než Cooper, je stejně jako on levák a má zálibu v bourbonu a cigaretách. Krátce po únosu si pořídí dům.
Po jeho smrti na rakovinu v roce 1994 po něm zůstane velká hotovost. Policie ale odhalí, že dům byl na hypotéku a peníze pocházejí z prodeje půdy.
Duane L. Weber (1924–1995)
Válečný veterán druhé světové války si odpykává několik trestů za vloupání a padělání. Jako podezřelého ho uvádí vlastní manželka, které se měl přiznat na smrtelné posteli, že je D. B. Cooper.
Ona vzkazu nejprve nerozumí, ale pak si jméno vyhledá a spojí si ho s noční můrou, která manžela často pronásledovala, o skoku z letadla a otiscích prstů, které zanechal na „zadních schodech“.
Weberovy otisky se ale neshodovaly s těmi Cooperovými nalezenými na jeho kravatě.
Lynn Doyle Cooper (1931–1999)
Z toho, že je D. B. Cooper, ho obviňuje v roce 2011 jeho neteř Marla. Den po únosu se totiž vrací domů v zakrvavené košili, prý v důsledku autonehody. Navíc přímo miluje komiksového hrdinu Dana Coopera, stránkami komiksů si zdobí zdi. Žádné přímé důkazy proti němu ale neexistují.