V žilách ji putuje pozoruhodný mix krve zděděný po černošsko–indiánské matce a latino-hispánském otci. Od malička pracuje jako služka v bělošských domácnostech, ale její vášní je hudba. Už v devíti letech okouzluje publikum nočních klubů zpěvem a tancem.
Josephine Bakerová, vlastním jménem Freda Josephine McDonaldová (1906–1975) nakonec dobude coby sólová tanečnice Broadwayi.
Jenže jsme ve Spojených státech 20. let a přes všechny úspěchy pije děvče každodenně hořký pohár všech, kdo se snaží prosadit s tmavou pletí.
Vy dva spolu na pokoji? Nelze!
Hlavní město nad Seinou roku 1926. Nespoutané, plná ovací. Talentované Josephine padne metropole k nohám. „Paříž zalapala po dechu,“ píše se v oslavné ódě v tisku. Tentýž rok už tu děvče točí první gramofonové nahrávky.
Vyprodává podniky a nakonec si může i jeden sama otevřít – noční klub Chez Josephine. Umělkyně se nestydí – tančí v dnes již kultovní sukénce z banánových listů nebo zakrytá prostě jen pštrosím vějířem. Na Francii nedá dopustit, najde si v ní i snoubence.
Při americkém turné se jen ujistí, jak skvělá volba odjezd byl. Její vyvolený je běloch, a nemohou sdílet společný hotel na pokoji, ani jít na oběd do dobré restaurace!
Turné s dvojím efektem
Josephine cítí vděk – tu pohostinnost by Francii ráda oplatila. Vždyť ji tu milují tak, že zastíní i kult Sarah Bernhardtové! (1844–1923) S výstřely druhé světové války dostane příležitost. Stane se špionskou noční můrou nacistických okupantů.
Ostatně, sama je velkou bojovnicí proti rasismu. O několik desetiletí později se jí začne přezdívat Agent 007 v sukních. Josephine má širokou síť kontaktů, a to nejen v Paříži.
Když jede vystupovat do Lisabonu, jen tak mimochodem odhalí hned několik členů nacistické výzvědné služby. Kam dorazí, účinně pomáhá odboji – jedno, zda je to v Africe nebo Evropě.
Rok a půl v nemocnici
Mluví anglicky, francouzsky, ale také německy a domluví se i italsky, španělsky a portugalsky. Na Josephine si hned tak někdo nepřijde. Marocká Casablanca jí ale připraví peklo na zemi. O tom, jak moc je pro nepřítele nebezpečnou, se brzy přesvědčí sama.
Nepřátelští agenti se jí pokusí otrávit! A téměř se to podaří. Nebohá Josephine poté stráví v nemocnici předlouhý rok a půl. Po skončení války obdrží četná vyznamenání, včetně Řádu čestné legie, kterým se může pochlubit jen pár žen.
A samozřejmě, vystupuje dál, časem již bez banánové sukénky, v podstatě až do svých 70. narozenin – a několikrát i v Československu!
