Dne 28. dubna 2008 zatýká rakouská policie třiasedmdesátiletého Josefa Fritzla, podezřelého z únosu vlastní dcery, kterou 24 let věznil a znásilňoval ve vlastním sklepě. Za tu dobu s ní zplodil sedm dětí. Co ho vedlo ke spáchání tak hrůzných činů?

Dne 28. srpna 1984 slaví dcera Josefa Fritzla Elizabeth plnoletost. Je jí 18 let a dostává nabídku pracovat jako servírka v nedalekém Linci. Těší se, že konečně odejde z domova. Od jedenácti let ji totiž její otec zneužívá.

I když se několikrát pokusila z domova utéct, policie ji vždy našla a vrátila k rodičům. Teď už ale její svobodě nic nebrání. Otec ji žádá, aby mu ve sklepě jejich rodinného domu pomohla vsadit dveře do pantů. Elizabeth souhlasí a říká si, že je to poslední věc, kterou pro otce udělá.

Místo svobody věznění

To se ale hluboce mýlí. Dveře jsou třešinkou, která jejímu otci chybí k dokončení podzemní cely, na níž několik let pracuje.

Povolení ke stavbě sklepa pod svým domem v rakouském Amstettenu získává Josef Fritzl už v roce 1978, v roce 1981 jej začíná měnit v podzemní vězení.

O dva roky později sklep paradoxně prochází kontrolou inspektorů, kteří jen podotýkají, že nedodržel původní plány a rozšířil jej víc, než měl.

V okamžiku, kdy Elizabeth přidržuje dveře, přikročí k ní její otec, u nosu ji podrží ručník nasáklý éterem a čeká, dokud neztratí vědomí. Pak její tělo vhodí do připravené cely.

Útěk k náboženské sektě

Elizabethina matka Rosemarie, kterou si Fritzl vzal, když jí bylo pouhých 17 let a se kterou má kromě Elizabeth ještě další čtyři dcery a dva syny, brzy nahlašuje dceru jako nezvěstnou.

O měsíc později přináší Fritzl na policii dopis, který přinutil dceru napsat v zajetí. V dopise zaslaném z Braunau je uvedeno, že Elizabeth je unavená životem se svojí rodinou a zůstává u přítele. Zároveň upozorňuje, aby ji nehledali, jinak opustí zemi.

Fritzl policii sděluje, že se dcera s největší pravděpodobností připojila k nějaké náboženské sektě.

24 let v temné kobce

Ve skutečnosti dívka žije v kobce bez denního světla o velikosti 35 m2 a výšce maximálně 1,70 metru, kterou pro ni otec připravil. K dispozici má koupelnu s umyvadlem, vanou a záchodem, malý prostor pro přípravu jídla a ložnici.

Fritzl ji pravidelně navštěvuje a znásilňuje. Zabezpečení kobky přitom neponechává náhodě. Nachází se za pěti různými místnostmi ve sklepě včetně té s malou pecí, kanceláře a dílny.

Právě za policí v dílně se ukrývají metr vysoké železobetonové dveře cely, které jsou elektronicky uzamčené. Otevřít je lze jen pomoci speciálního kódu a dálkového ovládání, které Fritzl nosí neustále u sebe.

První vnučka, vlastně dcera

Poprvé Elizabeth otěhotní v listopadu 1986, ale v 10. týdnu o dítě přichází. Fritzl ji dál minimálně třikrát týdně navštěvuje, nosí jí jídlo a opakovaně ji znásilňuje.

Dne 30. srpna 1988 pak Elizabeth ve své cele porodí své první dítě, dceru Kerstin, která s ní žije v podzemí až do roku 2008. O dva roky později, 1. února 1990, se Elizabeth narodí syn Stefan, který rovněž zůstává s matkou ve sklepě.

S dalším dítětem, dcerou Lisou, narozenou 29. srpna 1992, už má Fritzl ale jiné plány.

Dítě v kartonové krabici

Ve věku devíti měsíců ji umisťuje v kartonové krabici před vchod vlastního domu s lístkem, který přinutil dceru napsat, v němž Elizabeth žádá, aby se její rodiče o dítě postarali.

Malá Lisa tak na rozdíl od svých starších sourozenců vyrůstá v apartmánu Fritzlova domu se svými prarodiči v roli pěstounů.

V roce 1993 pak Fritzl umožňuje Elizabeth a jejím dvěma dětem žijícím ve sklepě, aby si rozšířili své vězení z 35 na 55 m2, pracují na tom několik let vlastníma rukama.

Podzemní království

Ve své konečné podobě tak má podzemní cela pět metrů dlouhou chodbu, vedoucí ke kuchyňskému koutu s plotýnkou a lednicí a k malé koupelně s toaletou, vanou a umyvadlem s dětskými kresbami na stěnách. Za ní se skrývají dvě ložnice, každá se dvěma postelemi.

Podlaha bunkru je nerovná a hrbolatá, větrání zajišťuje trubice, osvětlení je jen umělé. Když ho obyvatelé podzemního bunkru něčím naštvou, Fritzl jim na dlouho dobu vypne světlo a nenosí jim jídlo.

Postarejte se mi o dítě

Dne 26. února 1994 porodí Elizabeth další dítě, dceru Moniku. Ta je v prosinci téhož roku jako desetiměsíční zanechána před vchodem Fritzlova domu, přičemž krátce nato obdrží Rosemarie telefonát od Elizabeth se žádostí, ať se i o ni postará.

Má se za to, že Fritzl použil pouze nahrávku dceřina hlasu. Rosemarie nahlásí záležitost na policii a diví se přitom, že dcera zná jejich nové telefonní číslo, které není uvedeno v žádném telefonním seznamu.

Tatínkovy návštěvy

Každodenní život Elizabeth s dětmi se ani v čase příliš nemění. Mají k dispozici televizi, rádio a videokazety. Elizabeth učí děti číst a psát, Fritzl je pravidelně navštěvuje.

Jeho švagrová Christine později policii potvrdí, že Fritzl roky chodívá každý den v devět hodin ráno do sklepa údajně kreslit plány strojů, které má prodávat firmám.

Často ve své sklepní kanceláři zůstává i přes noc, ovšem všem ostatním obyvatelům domu je do sklepa vstup přísně zakázán.

Hluk ze sklepa? Jen vadné trubky!

Manželka mu tam nesmí nosit kávu a podnájemníci, kterých se v domě vystřídá za tu dobu asi stovka, později vypovídají, že vstup do sklepa by znamenal okamžité ukončení nájmu.

Jeden, který si dvanáct let pronajímá přízemní pokoj v domě, později potvrdí, že ze sklepa slýchával podivné zvuky, ale podle Fritzla se jednalo jen o „vadné trubky“ či plynové topení.

Mrtvé dítě vyletí komínem

V dubnu 1996 porodí Elizabeth dvojčata, chlapce Alexandera a Michaela. Druhý jmenovaný ale po třech dnech umírá. Fritzl mu vědomě nezajistí žádnou lékařskou péči, za což je později souzen.

Jeho mrtvé tělíčko spálí ve sklepní místnosti, obsahující malá kamna. Přeživší dvojče, malého Alexandera, ve věku 15 měsíců „objeví“ za podobných okolností, jako tomu bylo u jeho dvou sester, za dveřmi svého domu.

Spokojené sociální pracovnice

Fritzlovy pravidelně navštěvují sociální pracovnice, aby se ujistily, že o tři děti v jejich pěstounské péči je dobře postaráno. Nikdy nevidí ani neslyší nic, co by v nich vzbudilo jakékoli podezření.

Poslední dítě, syna Felixe, pak porodí Elizabeth, opět bez jakékoli lékařské pomoci či péče, dne 16. prosince 2002. Fritzl ho odmítne vzít nahoru k dalším dětem a manželce, protože Rosemarie už není schopna se starat o další dítě.

Výhrůžky zplynováním

Malý Felix tak zůstává s matkou a dvěma staršími sourozenci, sestrou Kerstin a bratrem Stefanem, bydlet ve sklepě. Fritzl jim vyhrožuje, že pokud se jen pokusí o útěk, budou zplynováni.

Jde však jen o planou výhrůžku, protože do sklepa nikdy nebyl zaveden přívod plynu. To ale jeho oběti netuší. Také je straší tím, že dveře do kobky jsou trvale pod proudem, takže se k nim nemají přibližovat, jinak dostanou elektrický šok a zemřou. Děti mu vše věří.

Pomoc (nejen) pro Kerstin

K přelomovému okamžiku dochází dne 19. dubna 2008. Elizabethina nejstarší dcera Kerstin totiž upadá do bezvědomí a Fritzl souhlasí, že pro ni zajistí lékařskou péči.

S pomocí Elizabeth, která poprvé po 24 letech opouští svoji sklepní kobku, vynese dceru ven a zavolá jí sanitku. Elizabeth však přinutí vrátit se zpátky do cely.

Kerstin je s život ohrožujícím selháním ledvin odvezena do nemocnice Landesklinikum Amstetten, kde je uvedena do umělého spánku.

Tady něco nehraje

Fritzl později dorazí do nemocnice s dopisem napsaným (údajně před nějakou dobou) jeho dcerou Elizabeth, v němž uvádí, že dívka je její dcera Kerstin, a tudíž Fritzlova vnučka.

Její zdravotní stav proto může probrat s lékařem Albertem Reiterem. Pracovníkům nemocnice se však Fritzlovo vysvětlení situace nezdá, a tak dne 21. dubna zalarmují policii.

Ta následně prostřednictvím médií vyzve Kerstininu pohřešovanou matku, aby se přihlásila policii a poskytla další informace o dceřině lékařské anamnéze.

Další nesrovnalosti

Elizabeth to zahlédne v televizi a prosí otce, ať ji pustí za dcerou do nemocnice. Mezitím policie znovu otvírá případ pohřešované Elizabeth Fritzlové.

Její otec tak musí znovu vysvětlovat, že jeho dcera vstoupila do náboženské sekty a děti jim svěřila do péče, což dokládá dopisem z ledna 2008, odeslaným z města Kematen.

Policie kontaktuje Manfreda Wohlfahrta, odborníka na náboženské sekty, který vyjadřuje pochybnost nad existencí Fritzlem zmíněné sekty. Podivné mu přijdou i dopisy od Elizabeth, má pocit, že jí je někdo nadiktoval.

Elizabeth na svobodě

Fritzl mění strategii, dne 26. dubna propouští ze sklepa Elizabeth se Stefanem a Felixem a umožňuje jim vstoupit do svého horního bytu. Manželce tvrdí, že dcera opustila náboženskou sektu a bude teď žít s nimi.

Zároveň bere v ten samý den Elizabeth do nemocnice, aby navštívila svoji dceru. Na přítomnost Fritzla s dcerou v dívčině pokoji upozorní policii doktor Reiter, ta na místě oba zadrží a převeze je na policejní stanici k výslechu.

Šokující odhalení

Elizabeth odmítá poskytnout policii jakoukoli součinnost, dokud jí nepřislíbí, že už nikdy nebude muset vidět svého otce. Poté se odhodlá jim převyprávět, jak strávila 24 let svého života, vězněna vlastním otcem.

Přizná, že ji Fritzl znásilňoval a nutil sledovat pornografická videa. Aby ji ještě více ponížil, musela následně vše viděné provádět s ním, a to před očima vlastních dětí. Kolem půlnoci policisté její výslech ukončují.

Třiasedmdesátiletý Josef Fritzl je okamžitě zatčen pro podezření ze spáchání závažných zločinů proti vlastním rodinným příslušníkům.

Test DNA mluví jasně

Elizabeth, její děti a matka Rosemarie, která o celé situaci neměla nejmenší ponětí, jsou převzaty do péče psychiatrů. Fritzl nezapírá a spolupracuje, prozrazuje policii, jak se dostane do sklepní kóje včetně tajného kódu pro otevření dveří.

Dne 29. dubna 2008 potvrzují testy DNA, že je Fritzl biologickým otcem Elizabethiných dětí. Pro tisk svůj čin Fritzl komentuje:

„Vždy během celých 24 let jsem věděl, že to, co dělám, není správné, že jsem musel být blázen, když jsem něco takového udělal, přesto se pro mě stalo normálním vést druhý život v suterénu mého domu.“

Těžká porucha osobnosti a sexuální porucha

Podle soudního psychiatra trpí Fritzl těžkou kombinovanou poruchou osobnosti, zahrnující schizoidní osobnost a sexuální poruchu, kvůli které má být v péči psychiatrů po zbytek svého života.

On sám se obhajuje, že ho ovlivnilo dětství prožité v nacistické éře, což v něm vybudovalo důraz na disciplínu, slušnost a správné chování.

A protože Elizabeth v průběhu dospívání nedodržovala žádná pravidla, rozhodl se pro ni vytvořit místo, kde ji bude držet dál od zbytku světa. Kritici v tom ale viděli jen trik, jak se chce Fritzl vyhnout obvinění.

Matka bez kousku citu

Jeho chování však přece jen má kořeny v dětství. Pečovala o něj výhradně jeho pracující matka Marie, otec Josef starší rodinu opustil, když byly synovi čtyři roky.

V péči psychiatra o matce Fritzl nejprve mluví jako o „nejlepší ženě na světě“, později ale mění názor a tvrdí: „Mlátila mě a mlátila, až jsem ležel v tratolišti krve na podlaze. Cítil jsem se totálně ponížený a slabý.

Moje matka byla služka a celý život tvrdě pracovala, nikdy jsem od ní nedostal pusu, nikdy jsem se s ní nemohl pomazlit, ačkoli jsem to chtěl – chtěl jsem, aby na mě byla hodná.“

Spi sladce, maminko

V roce 1959 se Fritzl žení a pořizuje si vlastní dům, do kterého se stěhuje i jeho matka. Postupně se jejich role mění a Fritzl začíná mít navrch. Nakonec smutně oznámí sousedům, že jeho matka zemřela. Ve skutečnosti ji ale zamkne na půdě a zazdí jí okno.

V zajetí ji takto drží až do její smrti v roce 1980. Spekuluje se o tom, že to mohlo být až 20 let.

První případ znásilnění

Posléze se doznává ke zlé stránce svojí osobnosti, když prohlašuje: „Narodil jsem se pro znásilnění a poměrně dlouho jsem se držel zpátky. Mohl jsem se chovat mnohem hůř než zavírat svou dceru.“ Ve skutečnosti tak ale i činí.

V roce 1967 se Fritzl vloupává do bytu čtyřiadvacetileté zdravotní sestry v Linci, která je doma bez manžela. Když ji znásilňuje, drží jí nůž pod krkem a vyhrožuje jí, že ji zabije, pokud bude křičet.

Trestní rejstřík bez poskvrnky

Zároveň je téhož roku podezřelým z pokusu o znásilnění další, jednadvacetileté ženy. Nakonec si odsedí dvanáct z osmnácti měsíců vězení. Po patnácti letech má ovšem nárok, aby byl jeho trestní rejstřík vymazán.

Když je pak kontrolován o více než 25 let později z důvodu žádosti o pěstounství Elizabethiných dětí, nezjistí v něm místní úřady sociálních služeb nic, co by bránilo svěření dětí do jeho péče.

Hrozí mu doživotí

Na základě dohody, že už svého otce nikdy neuvidí, podává Elizabeth Fritzlová dne 11. července 2008 svědectví před rakouskými žalobci a vyšetřovateli. O dva dny později zveřejňují příslušné úřady žalobu proti Josefu Fritzlovi.

Je obviněn z únosu, znásilnění, incestu, věznění a zotročování, za což může strávit ve vězení až 20 let. Za vraždu novorozence Michaela mu hrozí dalších 10 let věznění až doživotí.

Tvář za modrými deskami

Proces s Josefem Fritzlem je zahájen 16. března 2009 ve městě Sankt Pölten, předsedá mu soudkyně Andrea Humerová. Při vstupu do soudní síně si Fritzl zakrývá tvář modrými deskami, na což má podle rakouského právního systému právo.

Poté, co síň opustí diváci a novináři, nechá Fritzl pořadač klesnout. Přiznává se ke všem bodům obžaloby vyjma vraždy a těžkého napadení, spočívajícího ve vyhrožování obětem zplynováním.

Koupil dětem stromeček

Jeho obhájce se snaží porotu obměkčit tím, že Fritzl dětem poskytoval dostatek jídla, trávil s nimi čas, a dokonce jim donesl do sklepa i vánoční stromeček.

Oproti tomu žalobkyně Christiane Burkheiserová předvádí porotě, jak nízké stropy byly ve sklepní kobce bez denního světla, ve které strávila Elizabeth Fritzlová 24 let svého života.

Sklep byl vlhký a plesnivý, což demonstruje krabicí zatuchlých předmětů, které z něj pocházejí.

Dcera v soudní síni

Následně je porotě přehrána Elizabethina jedenáctihodinová výpověď. Je tak trýznivá, že osm z porotců se na ni nevydrží dívat více než dvě hodiny.

Jako svědek vypovídá i Elizabethin starší bratr Harald, který tvrdí, že ho otec v dětství fyzicky týral. Ostatní členové rodiny vypovídat odmítají. Ke zlomu v případu dochází dne 18. března 2009, kdy se Elizabeth dostavuje do soudní síně.

Její přítomnost otce zlomí a on se následně dozná k vině ve všech bodech obžaloby.

Trest 15 let a změna jména

Fritzl je odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti podmínečného propuštění po 15 letech. Trest přijímá a neodvolává se proti němu. V současné době si odpykává svůj trest v bývalém opatství kláštera Garsten v Horním Rakousku.

V roce 2017 si nechává změnit jméno na Josef Mayrhoff, jeho zdravotní stav se zhoršuje a podle vlastních slov už nechce dál žít.

Snaha o normální život

Oproti tomu Elizabeth žije v nejmenované vesnici v severním Rakousku. Ona i její děti se postupně zotavily z traumat, která jim Fritzl způsobil, ačkoli některé následky si ponesou už navždy.

Nejvíce traumatizované jsou nejstarší děti, Kerstin, která se zotavila ze selhání ledvin, a Stefan. Utrpěly růstovou retardaci z nedostatku denního světla, navíc u nich stmívání světel a zavírání dveří dlouho vyvolávalo záchvaty paniky.

Sklep, kde byla Elizabeth s dětmi vězněna, je zabetonovaný od roku 2013. V roce 2016 pak byl dům prodán.