Jmelí, které bylo dříve řazeno do jednoho druhu s názvem jmelí bílé, se dnes dělí na jmelí listnáčové a jmelí jehličnanové.

Oba druhy jsou stále zelené dřevnaté poloparazitické rostliny, které v korunách stromů, a to buď listnatých – nebo jehličnatých tvoří košaté trsy. Vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu poloparazitickou, své „hostitelské“ stromy oslabuje. Jakmile rostlina odkvete, tvoří bobule, které dozrávají v prosinci.

Účinky na naše zdraví

Jmelí má sedativní vliv na srdeční činnost. Snižuje krevní tlak, rozšiřuje vlásečnice, zastavuje krvácení i příliš silnou menstruaci, tlumí klimakterické pocity návalů a bolesti hlavy a pomáhá rovněž i při závratích.

Svoji roli prý údajně sehrává také při léčbě rakoviny… Výplachy nosu tlumí některé projevy senné rýmy. Koupele nohou se doporučují při křečových žilách a bércových vředech.

Prášek z větviček nebo macerát regulují činnost štítné žlázy, slinivky, vylučování žluči a prospívají též při tvorbě moči. Obsah účinných látek ve jmelí je však velmi kolísavý, proto ho bez konzultace s lékařem nelze pro vlastní domácí léčbu doporučit. Plody jmelí jsou navíc toxické.

Zvyky a pověry

Jmelí jako neobvyklá, magická rostlina je opředena množstvím zvyků a pověr. Občas bývalo považováno za jedovaté a zlé, ale ve většině pojetí, a to až do dnešních dnů, má nosit štěstí.

V blížícím se předvánočním čase ho pak najdeme téměř všude kolem nás… V dobách minulých se věřilo, že jmelí chrání proti neštěstí, nemocem, blesku a ohni. Pokládalo se též dětem do kolébky, aby zabránilo případnému úmyslu čarodějnic vyměnit dítě.

Ve středověku se jmelí rostoucí na jabloni všeobecně považovalo za rostlinu, která chrání před čarodějnicemi.

Posvátná bylina dávných druidů

Jmelí v dobách ještě dřívějších plnilo roli posvátné byliny druidů. Posvátné prý bylo zejména jmelí z dubu, na němž se vyskytuje pouze výjimečně. Jmelí nasbírané v době zimního slunovratu rozdávali pak druidové lidem jako lék na všechny neduhy.