Pravděpodobně nejznámější z nebezpečných a zakázaných jídel je ryba Fugu. Její chuť je prý lahodná, ale také může být smrtící.

Kůže, oči a vnitřnosti totiž obsahují extrémně jedovatý tetrodotoxin a večeře se tak může stát nečekaně adrenalinovou zábavou. Vždyť jeden gram tohoto jedu dokáže zabít až 500 lidí.

Pochutnali jste si na lahodné sašimi, ale teď vám začínají trnout rty, brní jazyk i konečky prstů. Kuchař udělal chybu a neurotoxin vám postupně ochromuje svaly. Nakonec se nemůžete hýbat, mluvit ani dýchat.

Po celou dobu jste však při vědomí, pomalu se dusíte a víte, že neexistuje žádný protijed. „Jedinou nadějí je podpora dýchaní a oběhového systému dokud metabolismus jed nevyloučí“ říká dr. Peter Wainwright.

Zakázal ji už Tokugawa

V Japonsku přitom patří fugu k oblíbeným delikatesám už tisíce let.

Možná si řeknete, že k národu, který vymyslel harakiri a kamikadze to sedí, ale třeba už roku 1603 šógun Iejasu Tokugawa (1543–1616) fugu zakázal a nesměla se jíst ani v období Meidži (1868–1912). Japonský císař, ten se jí nesmí ani dotknout.

Není divu. Nač riskovat, že Vládce nebes (jak z ní oficiální titul císaře) zabije nevydařená večeře.

Harakiri pro nepovedenou večeři?

Dnes je lov, prodej, příprava a často i konzumace fugu v mnoha zemích zakázána. Ani do Evropské unie nesmí. V Japonsku, kde gurmáni konzumují ročně na 10 000 tun fugu, musí kuchař absolvovat dvouletý kurz a v jeho závěru složit zkoušku.

O její náročnosti svědčí fakt, že licenci získá pouhá třetina uchazečů. Naštěstí už nemusí kuchař jako závěrečný test sníst, co si navařil, nebo v případě fugu spíš nakrájel.

A ti, kdo způsobí smrt zákazníka už také nemusí páchal rituální sebevraždu vlastním nožem zvaným fugu hiki, jak kdysi velela tradice a kuchařská čest.