Ačkoliv smrt kosmonautů ve vesmíru je především pro katastrofické sci-fi filmy všeho druhu poměrně vděčným námětem, do dnešního dne ve vesmíru zahynuli jen tři lidé – sovětská posádka mise Sojuz 11. Ano, samozřejmě tu byly tragédie raketoplánů Challenger a Columbia, zkáza Apolla 1 a Sojuzu 1, ale ty se odehrály pod Kármánovou linií, která vyznačuje hranici zemské atmosféry.
Do dnešního dne tak ve vesmíru v pravém slova smyslu zemřeli pouze kosmounauti ze Sojuzu 11: Georgy Dobrovolsky, Viktor Patsayev a Vladislav Volkov.
MĚLI SE PŘIPOJIT K PRVNÍ VESMÍRNÉ STANICI
Mise s kódovým označením Jantar odstartovala z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu 6. června 1971. Tříčlenná posádka se podle plánu o den později na zemské orbitě spojila s vesmírnou stanicí Salyut-1, vůbec první vesmírnou stanicí na zemské orbitě.
V programu Salyut následovalo ještě sedm dalších stanic. Spojení proběhlo bez problémů a na rozdíl od posádky Sojuzu-10, která se do stanice kvůli problémům s otvíráním bezpečnostních přepážek nedostala, kosmonauti ze Sojuzu-11 s ničím takovým problémy neměli.
O tři týdny později se posádka s nákladem vybavení od stanice odpojila a po pětadvaceti minutách letu přistála podle plánu v kazašské stepi. Všechno vypadalo na normální návrat. Když ale na místo přistání dorazily podpůrné týmy a klepaly na modul, nedostalo se jim žádné odpovědi.
Když otevřeli modul, našli všechny tři kosmounauty zhroucené v sedadlech. Z nosu a uší jim tekla krev a v obličeji měli namodralé podlitiny. Ačkoliv tým okamžitě zahájil pokusy o oživení, ani jednoho z mužů se jim nepovedlo zachránit.
Podle oficiální pitevní zprávy se všichni v přistávacím modulu udusili.
NA VINĚ BYLY VADNÉ ODSTŘELOVACÍ ŠROUBY
Co se ve vesmíru stalo, že let skončil takovou tragédií? To byla první otázka vyšetřovatelů. Důkladné vyšetřování nakonec odhalilo dvě hlavní příčiny zkázy Sojuzu-11. První z nich byly vadné odstřelovací šrouby, které se měly při odpojování od stanice rozpadnout postupně.
Místo toho vybuchly všechny současně. Tlaková vlna z výbuchu způsobila, že uzávěr pojistného vzduchového ventilu, který se automaticky uzavřel díky tlaku v kabině, povolil. Ventil se otevřel a v kabině došlo k prudké dekompresi.
Protože byl ventil umístěn pod sedadly kosmonautů, nikdo z nich nestačil zareagovat dost rychle a ventil manuálně uzavřít předtím, než z modulu unikl všechen vzduch. Bez kyslíku samozřejmě posádka neměla naději pětadvacetiminutový sestup přežít…
Na místě přistání modulu v kazašské stepi byl vztyčen na památku posádky pomník, který ale v roce 2012 někdo poničil tak, že se už nedal opravit. O rok později ruská vláda nechala pomník přestavět a znovu vztyčit.
Jména zemřelých kosmonautů dnes nesou tři krátery na Měsíci a v roce 1971 umístila posádka Apolla 15 na Měsíci plaketu se jmény všech kosmonautů, kteří do té doby v rámci vesmírného programu přišli o život.