Člun s Helenou Vondráčkovou (*1947) a Václavem Neckářem (*1943) se pomalu vzdaluje od břehu. Za zády hereckého dua se rýsuje nádherný zámek Blatná. Tipnete si, o jakém filmu je řeč?

Kromě Blatné je natáčený i na Bojnickém zámku. Těm, kdo stále tápou, ještě napovíme, že královského otce Jindřicha si tu na jedničku střihne žižkovský rodák Jaroslav Marvan (1901–1974). Ze Žižkova ale již dávno dojíždět nemusí. Naopak.

Na Blatnou to má nejblíže z celého filmového štábu. Zabydlí se totiž na milované chatě v 11 kilometrů vzdálené Výšici.

Malebnost vyšperkovaná historií

Ve střední Evropě se prvně objevují Keltové a vůbec prvně se i na našem území začíná zpracovávat železo. Tak lze v krátkosti shrnout dobu halštatskou trvající od 7. století př. n. l. až zhruba do roku 450 př. n. l.

A již v té době je na místě dnešní Výšice rušno! Poté se tu pravděpodobně klikatí kupecká stezka a roku 1045, v době vlády knížete Břetislava I. (1002/1005–1055), lze nalézt první zmínku o zdejší vsi. Spadá tehdy pod Břevnovský klášter u vísky Břevnová.

Roku 1921 ho spolkne Praha. A Výšice? Ta se oproti Břevnovu příliš nerozrůstá. Zanechává si svou malebnost mezi vzrostlými lesy. V roce 1913 má 179 stálých obyvatel a o století později zhruba desetinu.

Není divu, že si právě toto místo zvolí jako své klidné zákoutí i Jaroslav Marvan.

Pěkně skromně

Výšice není náhodnou volbou, zná to tu jako své boty – žije tu jeho strýček. Ale chvíli trvá, než se objeví nemovitost na prodej. A to ne jen tak ledajaká: Staré stavení, ve kterém to toho času stále kvoká a pípá. Slepičárna.

Fenomenální herec nemusí sahat příliš hluboko do kapsy, a tak najme řemeslníky k důkladné rekonstrukci. Vše sleduje přísným okem perfekcionisty. A právě díky tomu přijde na neuvěřitelnou věc: Vždyť ten dům najednou nemá komín!

I přes opravy ale zachová skromný interiér a moderní vymoženosti nesmí přes práh.

Chce hlavně klid…

V domečku s číslem popisným 28 se učí texty svých postav a rád vyrazí na procházku po okolí. Chce tu mít hlavně klik, bez žádostí o autogramy, bez rozmlouvání s cizími fanoušky. „Alespoň ho pozdravíme,“ halasí kousek od chaty skupinka výletníků.

O tom, jak rád sem jezdí, se ví. A Marvan tak rád sedává nerušeně na zahradě. Nakonec se schválně uvelebuje tak, aby nebylo pochyb, že na cestu nevidí a snížilo se tak riziko, že si bude muset s někým povídat. Jezdí sem do doby, než mu tělo zmučí rakovina. Když v Praze 21. května 1974 ve věku 72 let umírá, váží pouhých 41 kilogramů…