Rychlost, přesnost, bezpečnost. To je hlavní motto japonských rychlostních vlaků. Takzvané šinkanseny vstoupily do historie jako první vlaky, které dokázaly uhánět rychlostí překračující 200 kilometrů v hodině.

Svého času představovaly skutečnou revoluci a vyspělost japonského průmyslu. Jak to bylo s jejich vznikem?

Země vycházejícího slunce je po druhé světové válce citelně otřesena. Každý úspěch tak znamená citelnou vzpruhu a povzbuzení národní hrdosti. 1. října 1964 se stává na několik týdnů místem, na které se dívá celý svět.

Důvodem není pouze pořádání olympijských her, které Japonsko jako první země v historii vysílá do televizí barevně, ale také slavnostní pokřtění a zprovoznění prvního šinkansenu Hikari (v překladu Světlo). I za jeho zrodem samozřejmě stojí dlouhá historie.

Expresy snů

Už na konci 40. let je jasné, že japonská železniční síť potřebuje zásadní proměnu. Její vlajkovou lodí má být výstavba vysokorychlostní tratě mezi Tokiem a Ósakou.

Cílem je stihnout ji vybudovat do olympiády, která začíná 10. října 1964 v japonském hlavním městě. To se nakonec podaří. První šinkansen si vyslouží přízvisko Super Expres snů.

Stovky souprav

Maximální rychlost, kterou uhání, je 210 kilometrů v hodině a člověk se díky němu dostane z Tokia na východě do Ósaky na západě za neuvěřitelné dvě a půl hodiny. Nový vlak si získává takovou oblibu, že vede k výstavbě mnoha dalších tratí. Dnes už po Japonsku jezdí šinkansenů několik stovek.