Japonská bestie: Kanibal posílá rodičům svých malých obětí balíčky s děsivým obsahem

Vedle holčičky zastavuje černý Nissan a usměvavý řidič nabízí svezení. Když se za školačkou zaklapnou dveře, je tím odsouzena k smrti. Muž za volantem je jedním z nejstrašlivějších zločinců v zemi.

Icukaiči je malé městečko na předměstí Tokia a za pár let bude metropolí zcela pohlceno. Když se narodí Cutomu Mijazaki (1962–2008), je však Icukaiči ještě samostatné a žije poklidným venkovským životem. Osud chlapci do vínku nadělil vážné postižení.

Cutomu má srostlé zápěstní klouby. Přesto ve škole patří k premiantům. Jeho vnitřní svět je však temný a děsivý.

V roce 1987 byl podmínečně propuštěn z vězení, kde si odseděl 15 let za znásilnění a vraždu. Už po roce začal zabíjet znovu.

Pošťák nese kosti a zuby

Už jako malý Cutomu miluje ubližování živým tvorům. Prozatím to odnášejí kočky z okolí, které chlapec škrtí, vaří a jejich maso pojídá. V květnu 1988 mu umírá milovaný dědeček. Cutomu se pokouší o jeho znovuzrození tím, že sní část jeho popela.

Zřejmě v tu chvíli jeho život nabere zcela nový směr. Už v srpnu téhož roku se promění v krvelačného tvora, jakého by bylo i v násilím tak prostoupené japonské historii obtížné nalézt.

Den po svých narozeninách unese čtyřletou Mari Konnovou za město, zavraždí ji a na jejím těle se ukájí. Později se vrátí pro dívčiny ruce a nohy, které si doma uloží do skříně a postupně pojídá.

Kosti spálí, rozdrtí na prášek a spolu s několika zuby odešle Mariiným rodičům. Přiloží zvrácenou koláž, v níž z písmen vystříhaných z pornografických časopisů složí vzkaz: Mari. Spálená. Kosti. Vyšetřujte.

Za 11 dalších vražd byl v roce 1990 odsouzen na 250 let. Ve věznici poskytl britské reportérce rozhovor, v němž otevřeně vyprávěl, jak pojídal části těl svých obětí, především genitálie.

Zvrhlý pijan lidské krve

Na stejné místo v lese odvede Cutomu o půl druhého měsíce později také sedmiletou Masami Jošizawovou. Holčička skončí stejně jako její předchůdkyně. V polovině prosince pak maniak z parkoviště v městečku Naguri unese pětiletou Eriku Nanbaovou.

Přímo v autě ji svlékne, fotografuje a nakonec zabije. Také tentokrát rodiče oběti obdrží krabici s děsivým obsahem. Na papíru mezi dívčiným popelem a zuby jsou nalepena slova Erika. Zima. Kašel. Krk. Smrt. Po půlroce Mijazaki udeří znovu.

Pětiletou Ajako Nomotovou uškrtí v parku, další dva dny pak s mrtvolou doma obcuje a pořizuje fotografie i filmy. Teprve když se tělo začne rozkládat, pohodí ho na hřbitově. Ruce si ponechá. Stejně jako v předchozích případech z nich sní část masa a ochutná i krev.

Láska k autu znamená smrt

V červenci 1989 se Cutomu pokouší v parku fotografovat nahou čtyřletou holčičku. Její dědeček ho naštěstí zažene na útěk. Cutomu tehdy udělá obrovskou chybu, když se navečer na místo činu vrátí pro auto.

To už ale bedlivě střeží policie a kanibal končí v poutech. V jeho bytě policie objeví 5763 videokazet s násilnými pornofilmy a kromě toho i videonahrávky předsmrtného utrpení obětí, jejichž je Mijazaki scenáristou, kameramanem i režisérem.

„Nerozlišuje mezi skutečností a kresleným příběhem,“ vysvětluje psychiatr Susumu Oda. Mijazakiho otec, bohatý a vlivný vydavatel novin, odmítá financovat synovu obhajobu a aby si v duchu japonských tradic zachránil tvář, spáchá sebevraždu.

Cutomu ho nepřežije o moc dlouho. Je popraven 17. června 2008.