Propast s trochu hrůzu nahánějícím jménem Macocha proslula jako největší svého druhu v České republice i ve střední Evropě. To ale není jediný unikát, který ji učinil slavnou.

Jako magnet totiž přitahuje sebevrahy a jedná se tak o jedno z vůbec nejtragičtějších míst na našem území. Od počátku 30. let minulého století zde vyhaslo asi 85 lidských životů. 

„Musím jít, mají pro mě další práci,“ vysvětluje vilémovický občan Martin Kala doma své ženě. Bere si s sebou rukavice, pevné lano a režný pytel.

Jeho úkolem je sesbírat a vytáhnout dalšího sebevraha ze dna Macochy, pracuje totiž jako příležitostný vytahovač mrtvol. Je konec 19. století a Macocha už je v té době známa jako „náruč sebevrahů“.

Pověst se zakládá na skutečné události

Macocha vznikla před mnoha staletími zřícením jeskynního dómu. Chlubí se hloubkou 138,4 metru a na jejím dně se nacházejí dvě jezírka, z nichž to hlubší má své dno padesát metrů pod hladinou.

Neobvyklá krása a tajuplnost propasti skryté v lesích Moravského krasu lákala dobrodruhy od nepaměti.

Byla a dodnes je také místem tragickým. Asi každý zná pověst o chlapci, kterého jeho macecha tak nenáviděla, že se ho rozhodla do propasti shodit, díky rozezleným vesničanům v ní však skončila sama.

Podle hlavní postavy pověsti, jež se podle všeho zakládá na skutečné události, byla hluboká průrva nazvána Macocha.

Osud kruté ženy jako by předznamenal další události, které se v Macoše odehrály.

Slavný badatel a archeolog Karel Absolon (1877–1960), jenž se při své práci zaměřil i na oblast Moravského krasu, se zmiňuje o 30 lidech, kteří spáchali sebevraždu skokem do Macochy jen během jeho života.

Byli to podle něj „samí cizí lidé, kteří Macochu neznali, předtím u ní nikdy nebyli a které vábily jen pocity zoufalství“.

Vytahovači sbírali zohavená těla

Zohavená těla bylo z hloubky několika desítek metrů obzvláště těžké a nebezpečné vytáhnout, přesto se našli takoví odvážlivci, kteří se úkolu zhostili.

Přezdívalo se jim „vytahovači mrtvol“ a těmi nejznámějšími se na konci 19. století stali zmíněný Martin Kala a Jozef Nejezchleba, o kterých se Absolon zmiňuje ve svých knihách.

Pro nebožtíka se museli spustit po laně, sesbírat jeho často na kusy roztříštěné ostatky, které pak zašili do pytle a po laně se i s tělem nechali vytáhnout. Za své snažení ale mnohdy málem sami zaplatili životem.

„Připoutal si nebožtíka k sobě a zvolal nahoru, aby táhli. Sotva byl několik metrů nad dnem, zřítila se s hromovým rachotem část zvětralé skály.

Než dospěli k ostrému hřebenu, smeklo se s nimi lano o skalní štěrbiny, rozhoupalo otáčející se dvojici a několikrát jimi mrštilo o skalní stěny.

Odvrátil jsem se od tohoto děsného divadla,“ popsal jistý očitý svědek událost z roku 1888 Karlu Absolonovi pro jeho knihu Moravský kras.

Sebevraždy v cyklech

Mezi lidmi, kteří ukončili svůj život skokem do Macochy, jsou zkrachovalí továrníci a podnikatelé, ženy i muži zklamaní nešťastnou láskou, student, který se bál maturity, důchodci a duševně i fyzicky nemocní jedinci.

Co ale činí Macochu pro sebevrahy tak přitažlivou? Při pohledu na statistiky sebevražd v Macoše je zjevné, že se události opakují v cyklech. Jsou léta, kdy neskočí ani jeden člověk, zatímco v dalších letech jich je hned několik.

Zatímco třeba v roce 2001 zde dobrovolně ukončili život čtyři lidé, následující dva roky to nebyl ani jediný, roku 2004 tři lidé. Pak opět nikdo a roku 2006 opět minimálně tři lidé.

Nejtragičtější byla v tomhle ohledu 90. léta 19. století a 30. léta století minulého. Oplývá snad Macocha nějakou tajemnou energií, která sebevrahy vábí v pravidelných intervalech?

Střízlivější verze hovoří o tom, že skoky do Macochy, které jsou vždy hojně medializované, inspirují další lidi v těžké životní situaci a sebevraždy se pak v určitých letech nakumulují.

Někdy se také stane, že policie sebevrahovi jeho plán rozmluví, ale ten po čase Macochu stejně vyhledá a sebevraždu spáchá napodruhé, jako se to naposledy stalo v roce 2014.

Propast vytvořená ze smrti

Podle mnoha senzitivních návštěvníků propast obklopuje temná aura. Po setmění zde prý lze zaslechnout i výkřiky obětí a pláč, který bývá někdy připisován slavné vražedkyni, maceše.

Někteří ezoterici přirovnávají Macochu k jakémusi akumulátoru nabitému negativní energií, za což kromě množství dobrovolných smrtí může už samotný vznik propasti.

Oblast Moravského krasu bývala kdysi pravěkým devonským mořem. Před více než 350 miliony let zde umíraly tisíce živočichů a jejich těla se ukládala do vápencové horniny, z níž jeskyně a později propast vznikla. Ze smrti je tedy Macocha doslova tvořená.

V roce 2015 se zde odehrál paranormální průzkum, jehož cílem bylo zjistit víc o nevysvětlitelných jevech, které Macochu obklopují, a oblast očistit.

Badatelé ze skupiny EPRV 777 zde pomocí přístrojů naměřili záhadné poklesy v teplotě a další paranormální aktivitu.

„Teplota tady byla celou dobu 5 °C, ale v určitém úseku jsme najednou naměřili třeba –2 °C,“ říká zakladatel skupiny Jaroslav Drábek.

Pomocí rituálu na onen svět

On a jeho kolegové se setkali i se zvláštní mlhovinou obklopující Kámen sebevrahů, na který těla dopadají nejčastěji. Mlžné útvary zachycené na fotografiích jsou v Macoše relativně častým úkazem.

Může se snad jednat o stále přítomné duše nešťastníků, kteří zde ukončili život?

Skupina EPRV 777 s nimi prý v roce 2015 navázala kontakt a následně provedla rituál, pomocí něhož měli bloudící duchové konečně odejít na onen svět. Nezdá se však, že by se Macocha stala klidnějším místem.

Kromě nářku se v ní někdy ozývá také záhadná tesklivá hudba a říká se, že kdo ji slyší, má okamžitě chuť taktéž skočit. Paranormální jevy zde útočí i na jiné smysly. Na samém dně lze prý někdy ucítit zvláštní zatuchlý závan jako z kobky.

To všechno Macochu učinilo oblíbenou destinací příznivců takzvaného temného turismu, kteří vyhledávají právě místa spojená se smrtí a utrpením.

Je Macocha zdrojem také pozitivní energie?

I dnes, kdy je Macocha obklopená živým návštěvnickým ruchem, důkladně zmapovaná a opatřená hned dvěma vyhlídkami, sebevrahy stále přitahuje. Někteří z nich se do ní dokonce rozhodnou skočit i před zraky návštěvníků.

V drtivé většině případů si pro skok volí vyhlídku Horní můstek, kde byly už nejednou nalezeny dopisy na rozloučenou, někdy i osobní doklady, v jednom případě dokonce kolo, které tam nechal sebevrah cyklista.

Každý den ráno jsou průvodci nuceni projít dno a obhlédnout především okolí Kamene sebevrahů, aby se návštěvníkům během prohlídky nedostalo nepříjemného překvapení.

Někteří senzibilové však tvrdí, že v oblasti Macochy a na ni navazujících Punkevních jeskyní lze nalézt nejenom negativní energii, ale také pramen té pozitivní, který má příznivé účinky na lidský endokrinní systém a příjemně povzbuzuje organismus.