„A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid to žádá. My s tím souhlasíme, s tím lidem.
A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě,“ perlí Milouš Jakeš, když si na Červený Hrádek na Plzeňsku pozve šéfy okresních stranických sekretariátů. Píše se 17. červenec roku 1989…
Generální tajemník Milouš Jakeš (*1922) tehdy mluví spatra a je to slyšet. Jedna komická perla za druhou, větám chybí logika i správná skladba. Jeho o něco málo sečtělejší straničtí soudruzi mají jasno.
Tohle se nesmí dostat na veřejnost, jinak bude ostuda! Snaha projev utajit ale vyjde naprázdno. Ven utečou hned dvě nahrávky. Televizní technik Antonín Dekoj má jednu.
Druhou pak dá překladatel Josef Vohryzek disidentovi Alexandru Vondrovi (*1961), který se postará o to, aby se dostala do Rádia Svobodná Evropa.
Proč není chleba?
Pár dní nato už se nahrávkou baví každý, kdo otočí knoflík rádia a naladí uvedenou stanici. Je jasné, že komunistický režim to má spočítané a ocitá se v posledním tažení. Ven se dostanou takové výroky jako: „Víceméně jsme za všechno jakoby odpovědni.
Není chleba, co dělá vláda, jak to že není chleba, co dělá strana, jak to řídí, že nejezdí chleba? Ptá se někdo v kapitalismu na takovouto otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne spojovat svoji vládu, že pekař neuměl …
neupek chleba.“ Legendou se stane ale hlavně věta o kůlu v plotě. Když o čtyři měsíce později vypukne sametová revoluce a na českých náměstích se skanduje „Nechceme kůl v plotě“ všichni vědí, o koho jde. A co na to hlavní aktér projevu?
„Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. Udělali z toho velkou záležitost, která měla zdiskreditovat mě i komunistickou stranu,“ říká vážně Milouš Jakeš ještě v roce 2005.
