Žádný jiný moderní vynález se nestal tak významným a důležitým navzdory počátečním předpokladům. Někteří považovali rádiové vysílání za laciný pouťový trik, jiní jej podceňovali a nechápali jeho potenciál.
Přesto se rádio rozšířilo do všech koutů světa a stalo se prostředníkem většiny nejdůležitějších událostí 20. století, o kterých informovalo svět.
Nepochopené Hertzovy vlny
Vynález rádia nebyl zásluhou jen jednoho člověka, během let se na něm podílelo množství lidí. Veškeré snahy ale musely někde začít.
O to se zasloužil skotský matematik James Clerk Maxwell, který ve svých matematicko-teoretických publikacích, vydaných roku 1864, v podstatě objevil elektromagnetické vlny. Položil tak základy pro vynález rozhlasu.
Na jeho práci navázal německý fyzik Rudolf Hertz. Na základě mnohaletého experimentování úspěšně prokázal platnost Maxwellových teorií, když v roce 1887 dokázal existenci vzdušných elektromagnetických vln. Nazval je Hertzovými vlnami.
Nicméně za jeho života se tento objev nesetkal s dostatečným uznáním a větší význam získal až po jeho smrti. Do třetice srbský vynálezce Nikola Tesla jako první provedl v roce 1893 veřejnou prezentaci bezdrátového přenosu energie.
Až přes Atlantik
Nakonec to byl až italský fyzik Guglielmo Marconi, který je považován za otce rádia. Pochopil význam zemnění, ladění a důležitost antény u vysílače. Navíc dokázal, že je možné vysílat dál než na vzdálenost jedné míle.
Roku 1898 uskutečnil první rádiové vysílání z lodi a o dva roky později první vysílání přes Atlantik. V prosinci 1901 pak provedl také první transatlantické bezdrátové spojení.
Za svou práci obdržel v roce 1909 Nobelovu cenu za fyziku, nicméně později byly některé jeho patenty zrušeny a připsány zmíněnému Teslovi.
Zajímavost:
Na vynálezu rádia se významnou měrou podílel také ruský vědec Alexandr Stěpanovič Popov. Nezávisle na Marconim konstruoval rádiový vysílač. Bohužel si nesměl podat žádost o patent, a jeho vynález se tak nemohl dostat do světa.
