Houby, schované v lesní podestýlce nebo parazitující na dřevě, mohou vzbuzovat dojem, že jsou netečné, tiché a zcela samostatné organismy. Nový výzkum naznačuje, že všechno může být jinak. I když pochopitelně nic neslyšíme, mezi houbami probíhá čilá komunikace, která se liší i podle jejich druhu!

Když se s košíkem v ruce vydáváme hledat do lesa houby a potom si z nich uděláme třeba skvělou polévku, přemýšlíme nad nimi pouze jako nad chutnou potravou. Zdání ale klame. Vědci zjistili, že jsou schopné docela bohaté komunikace mezi sebou navzájem.

Podzemní komunikace

Houby totiž mohou přenášet informace pomocí elektrických impulzů a sice přes vlákna, tvořící mycelium (podhoubí). To spojuje kolonie hub a tyto sítě jsou překvapivě podobné nervovému systému živých organismů.

Elektrická aktivita u hub je vědcům známá již léta, ale zcela poprvé se na ni zaměřili z lingvistického pohledu. Výzkumníci z britské University of the West of England pomocí miniaturních elektrod zaznamenávali rytmické elektrické impulzy, přenášené přes mycelium u čtyřech různých druhů hub.

Zjistili přitom, že impulsy nebyly stejné, ale lišily se v amplitudě, frekvenci i celkovém trvání.

Lepší než mnozí Evropané

Matematické srovnání vzorců těchto impulzů s těmi, které jsou typické pro lidskou řeč ukázalo, že základ komunikace mezi houbami tvoří až 50 slov, uspořádaných do vět. Analýza navíc zjistila, že se řeč hub podobá jazykům jako je angličtina nebo ruština.

Úroveň jazyků používaná různými druhy hub byla přitom odlišná a mluva některých z nich prý ve složitosti tvorby slov překonala některé evropské jazyky. Zdaleka nejkomplikovanější jazyk přitom používala parazitická houba klanolístka obecná.

To podle vědeckého týmu podporuje domněnku, že houby si takto sdělují informace o potravě a dalších zdrojích v okolí nebo potenciálních možnostech nebezpečí a poškození, jako je třeba počasí. Ukázalo se totiž například i to, že rychlost vysílání těchto impulzů se zvýšila, když dřevokazné houby přišly do styku s novým kusem dřeva.

Zajímavé na těchto zjištěních je rovněž fakt, že podle všeho takto spolu nekomunikují jen houby v nejbližším okolí, ale i ty, které jsou od sebe poměrně vzdálené.

Tak trochu jako vlci

Výsledky experimentu by mohly představovat první náhled do inteligence hub a snad i určité formy jejich „vědomí“. Sami výzkumníci však dodávají, že je třeba rozsáhlejšího výzkumu, aby se jejich poznatky definitivně potvrdily a bylo možné s jistotou říct, co přesně znamenají detekované elektrické impulzy.

Zatím se experimentátoři domnívají, že jedním z důvodů pro tyto elektrické vlny by mohlo být zachování integrity kolonií hub. Srovnávají je s vlky, kteří vyjí, aby udrželi celistvost smečky. „Ať už tyto impulzy představují cokoli, nezdá se, že by byly náhodné,“ tvrdí vědci.