„Jejich skřeky pronikají do kostí tomuto bázlivému – někteří říkají hloupému – chlapci,“ píše o něm americký mikrobiolog Paul de Kruif. Malý Louis Pasteur právě poprvé spatřuje děsivou nemoc, která změní nejen jeho život, ale i dějiny lidstva.

Jednoho říjnového dne roku 1831 se v horské vesnici na východě Francie tísní dav lidí před kovárnou. Všichni napjatě sledují, jak kovář rozpaluje železo doběla. Vzduchem se nese syčení, jak žhavý kov dopadá na lidské tělo, a s ním i bolestné výkřiky.

Místního sedláka pokousal vzteklý vlk – a není jediný. V dalších týdnech umírá na vzteklinu osm lidí v křečích a hrůze. Mezi přihlížejícími stojí i malý Louis Pasteur (1822–1895). Železo, kterým pálí ránu, vypaluje i hlubokou vzpomínku.

Louis už to nedokáže vydržet a utíká, ale v jeho mysli se rodí odhodlání jednou tohoto neviditelného nepřítele porazit.

Hrůza z nákazy

V době Pasteurova života patří vzteklina mezi nejděsivější choroby. Po pokousání nakaženým zvířetem se po několika dnech nebo týdnech objevují první příznaky, a to křeče hltanu, panická fobie z vody, přecitlivělost na světlo i hluk.

Nemocní umírají v hrozných bolestech, často na dehydrataci nebo totální vyčerpání z nekončících křečí. Léčba neexistuje. Lidé na venkově mají z nákazy takovou hrůzu, že podezřelé psy, lišky či vlky raději hned zastřelí, oběsí nebo otráví.

Věří, že se z nakažených stávají vlkodlaci. Pasteur je svědkem takových výjevů a právě ony v něm probouzejí neústupnou touhu záhadě přijít na kloub.

Konečně úspěch

Po letech výzkumů psích slin, mozkových tkání a nakažených králíků Pasteur konečně věří, že drží v rukou účinnou látku proti vzteklině. Ale jistý si není, vždyť vlastně není lékař.

Když mu 6. července 1885 zaklepe na dveře zoufalá paní Meisterová z Alsaska, rozhoduje se riskovat. Její desetiletý syn Joseph je pokousán vzteklým psem a čeká ho jistá smrt. „Zachraňte ho,“ prosí Pasteura se slzami v očích.

Vědec váhá, ale nakonec podává chlapci sérii injekcí se stále silnějšími dávkami oslabeného viru. A čeká. Dny ubíhají, horečka nepřichází. Joseph se uzdravuje. Pasteur pláče úlevou.

Ten okamžik se zapisuje do dějin, poprvé v historii člověk přemáhá smrtelnou nemoc nikoli ohněm, ale vědou.