Jeho jméno známe každý už od školy, kde se obvykle v pár větách dozvíme, že vynalezl knihtisk. Pojďme se ale podívat na příběh Johannese Gutenberga, který bezesporu změnil vývoj celé společnosti.
Není známo, kdy Johannes Gutenberg přišel na svět a vlastně ani jak přesně vypadal, protože se nedochoval žádný jeho portrét s věrnou podobou.
Co však víme, je, že vyrůstal ve městě Mohuči v Porýní, kde se narodil okolo roku 1400. Jeho otec, Friele Gensfleisch, zde patřil k bohatým měšťanům, a tak mohl synovi poskytnout patřičné vzdělání, což se mu později při vynalézání zcela nové možnosti šíření knih velice hodilo.
Zřejmě pohodový rodinný život narušily v roce 1411 nepokoje. V Mohuči totiž došlo ke vzbouření cechů, při němž nižší společenské vrstvy vystoupily proti těm vyšším. Bohatí měšťané byli dokonce přinuceni odejít z města, a to včetně rodiny malého Johannese.
Tady historikům jeho stopa na mnoho let zmizela. Zatím se neví, kde žil nebo čemu se věnoval jeho otec.

Obchodní duch
Až v roce 1434 se znovu objevuje, a to ve Štrasburku. Johannes se stal dospělým mužem a působil jako obchodník, a to vcelku úspěšný. Respektive alespoň zpočátku, protože klacky pod nohy mu hodila morová epidemie, která město zasáhla po poměrně dlouhé době.
Kromě mnoha jiných při ní zemřel i jeden z Gutenbergových obchodních společníků, načež se jeho bratři rozhodli získat co nejvíce peněz, a tak hnali Gutenberga až před soud.
Oháněli se argumentem, že jejich bratr do podnikání investoval majetek, který dostal v dědictví po otci, a tak na něj mají nyní nárok oni.
Přelíčení bylo zahaleno tajemstvím, protože obžalovaný za nic na světě nechtěl prozradit, čeho se jeho podnikání týká. Dnes už víme, že vyvíjel první systém pro tisk.
Dokazuje to i skutečnost, že někteří jeho spolupracovníci, kteří také neměli nic vyzradit, občas při výslechu cosi naznačili, třeba jen pouhým slovem. Například jeden z nich hovořil o lisu, ale nechtěl říct, k čemu slouží.
Gutenberg spor vyhrál, potom 12. března 1444 zaplatil spotřební daň z vína… a zmizel. Opět o něm na několik let ztrácíme povědomí.
Návrat a první úspěch
Podle nalezených dokumentů si o pět let později v Mohuči půjčil peníze, takže někdy předtím se vrátil do svého rodného města, které byla jeho rodina donucena kdysi dávno opustit.
Sehnat sponzora pro vytvoření něčeho úplně nového nemohl mít vůbec snadné, ale nakonec takovou oporu našel v Johannu Fustovi. Ten mu sice půjčil nemalé peníze, ale také měl spoustu dluhů.
Prvními knihami, které se podařilo vytisknout, byly nejspíš tzv. donáty, učebnice latinské gramatiky. A protože studentů v té době přibývalo, protože byly zakládány nové univerzity, po učebnicích vznikala poptávka.
Z nich se dochovaly jen fragmenty, naopak kompletní dílo, které mohou současní historici zkoumat, je obdoba kalendáře. Jedná se o oboustranně potištěných šest stran s textem v němčině.
Použité je v tomto případě mohučské písmo, označované i jako typ DK (typ pro donáty a kalendáře).
Jak tisk probíhal?
Vědci neustále pracují na zjišťování co největšího množství detailů ohledně toho, jak vlastně Gutenbergův vynález fungoval a vypadal. Díky tomu už víme, že jednotlivé litery byly odlité ze směsi olova, antimonu a cínu.
Po jejich vyndání z formy se musely ještě dočišťovat, nicméně i tak šlo o značně efektivní výrobu, protože slitina rychle tuhla. Vyrábějící dělník tak byl schopen vyrobit asi deset liter za hodinu.
Gutenberg jich ovšem potřeboval hodně, protože písmena se na každé stránce několikrát opakovala, a tak museli mít sazeči rozsáhlou sadu, z níž skládali text.
Samotný tisk probíhal díky lisu, který ale nebylo snadné obsluhovat. Celý tento systém Gutenberg vylepšoval spoustu let.
Zkoušel různá řešení, aby byl výsledek co nejlepší, a nakonec se mu to podařilo – dosáhl textu čistě vytištěného na papír, něčeho dosud nevídaného.
Výhodné setkání
V říjnu 1454 Gutenberg vyrazil do Frankfurtu nad Mohanem, kde byl jeden z největších trhů říše. Jeho tisku si tady všiml Enea Silvio Piccolomini, budoucí papež Pius II. Překvapeně si prohlédl části tištěné Bible.
Nebyla svázaná do knihy, ale šlo spíše o sešity, které měly náklad asi 150 kusů, což bylo v té době obrovské číslo.

Kompletní výtisk Gutenbergovy bible dnes patří mezi nejdražší knihy na světě. Má přes 1200 stran s perfektními okraji i zarovnáním a dokonalými písmeny, které jsou v porovnání s předešlými texty vylepšené.
Práce na 150 výtiscích trvaly asi rok a půl. V provozu byly minimálně dva lisy a v dílně pracovalo až patnáct dělníků. Zhruba šest mužů přitom působilo jako sazeči, z nichž každý měl sadu o sedmi tisících liter.
Rychle se šíří
Úspěch byl ovšem vykoupen dalším soudním sporem. Fust zažaloval Gutenberga, nejspíš kvůli rozdělení zisku, kdy tiskař nebyl ochoten část proplatit. Zdá se, že k tomu došlo z toho důvodu, že výdaje na výrobu byly vyšší, než očekával.
Společníci se nakonec rozdělili, čímž vznikla druhá tiskařská dílna. Gutenberg v té své mimo jiné vytvářel písemná potvrzení církevních odpustků, kterými si lidé vykupovali své hříchy.
Postupně dílen zaměřených na tisk přibývalo, přičemž všechny vycházely z poznatků jediného prvního tiskaře. Díky tomu se mohlo snadno šířit vzdělání i různá literární díla. Tisk rozhodně změnil podobu vývoje celé společnosti.
Přesto Johannes Gutenberg zemřel, aniž by získal větší uznání, jaké si jistě zasloužil. Pronajal si místo v hospicu a dne 3. února 1468 zemřel ve své rodné Mohuči.