Mezi vynálezci z českého rybníčku je mnoho takových, jež se zapsali nejen do českých dějin, ale také do těch světových. I v oboru cukrovarnictví lze nalézt význačné osobnosti.

Hugo Jelínek (1834-1901) vystudoval strojírenství, ale v centru jeho zájmu byla také chemie. Rodák ze západních Čech tak začal od roku 1861 pracovat cukrovaru v pražských Vysočanech, který patřil farmaceutovi a podnikateli Bedřichu Freyovi (1800-1879).

Freyův cukrovar postavený v empírovém stylu byl vůbec prvním průmyslovým podnikem v obci. Výroba zahrnovala přítomnost hydraulických lisů a Frey jako první v Čechách používal parní pohon. V továrně byl později zaměstnán i Freyův syn Bedřich Frey ml.

(1835-1901), který s Jelínkem navázal spolupráci. Cílem, k němuž během 60. let oba muži směřovali, byla snaha zvýšit účinnost výroby cukru, aby byla efektivnější. Ale jak to provést?

Řešení bylo nalezeno v roce 1863, a sice takové, že zkusili aplikovat zcela novou metodu čištění cukrové šťávy.

Staré nahrazeno novým

Dosavadní proces výroby spočíval v „proplachování“ cukerného roztoku vápenným mlékem a až poté oxidem uhličitým (CO2), nová metoda postup zkvalitnila a nahradila tak, že oba procesy probíhaly zároveň.

Technologie se setkala s obrovským úspěchem a oba muži tak pozvali na závěrečné veřejné předvedení přes 200 hostů, jež se pohybovali v cukrovarnickém průmyslu. Tato metoda se do dějin zapsala jako Frey-Jelínkova saturace a našla uplatnění v mnoha cukrovarech.

Se svým talentem se ve světě netratil

Jelínek se díky svým úspěchům zviditelnil a jeho aktivity se značně rozšířily. Emil Škoda (1839-1900) nadaného chemika zaměstnal ve svých závodech v Plzni.

Mimo jiné založil Jelínek společně s bratry Prokopovými lihovar a továrnu na lisované kvasnice, byl také předsedou Staroplzeneckého akciového pivovaru a stál i u zrodu České západní společnosti.

Nechtěl se ale příliš odklonit od svých plánů, jež spočívaly v rozšíření pěstování cukrové řepy poblíž Plzně. Zjistil totiž, že půda, která se využívala pro pěstování zelí, nabízí vhodné podmínky i pro cukrovou řepu.

Od sedláků, které se snažil v rámci své kampaně přesvědčit, vybral peníze a nechal postavit Rolnický akciový cukrovar, jenž byl prvním ryze českým podnikem v Plzni. Cukrovar svůj provoz zahájil v listopadu 1869.

Úspěchy kolikrát nepřicházejí hned

Každý úspěch musí být vyvážen i nějakým tím neúspěchem. Řepa v okolí Plzně disponovala nízkou cukernatosti a nebyl jí dostatek. Jelínek surovinu musel dovážet z daleka, což se podepsalo na ceně a podnik se dostal do finančních potíží.

Poslední kapkou byl rakouský státní bankrot roku 1873. Cukrovarník byl nucen ustoupit, podnik byl prodán v dražbě a Jelínek poté odjel do Ruska, kde se stal centrálním ředitelem osmi cukrovarů, řídil také první technickoobchodní zastoupení Škodových závodů v Kyjevě.

Zájem o jeho plzeňské stroje byl nebývalý, Jelínek během pár let obdržel objednávky od asi dvaceti ukrajinských cukrovarů. V roce 1890 se vrátil zpět do své rodné vlasti. Huga Jelínka skolila roku 1901 mrtvice, pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.