Je mnoho způsobů, jak se stát slavným. Můžete dokázat něco velkého, nebo také něco opravdu velkého spáchat. Rakušan Jack Unterweger byl jednoznačně ten druhý případ. Obdivovanou celebritou se ale přesto stal.
Životní příběh Johanna Unterwegera se začíná odvíjet 16. srpna 1950 ve štýrském Judenburgu a výchozí podmínky ho tak trochu odsuzují do role věčného outsidera.
Matka prostitutka nikdy neprozradí totožnost jeho otce, a tak se pouze spekuluje, že jím je nejspíš některý z vojáků nedaleké americké vojenské základny, možná jménem Jack. Mnoho příležitostí zjistit to ale Johann, kterému ostatně matka Jack říká, nedostane.
Theresia Unterwegerová skončí ve vězení a jejího chlapce začíná s nevelkým nadšením vychovávat dědeček, alkoholik s násilnickými sklony. Není divu, že Jack opouští školu už v sedmé třídě a zakrátko se na jeho kontě začínají vršit záznamy o zatčeních.
Jsou u nich poznámky jako krádež, napadení prostitutky, vydírání. Do svých 24 let stojí desetkrát před soudem za krádeže i násilné trestné činy. A roste také jeho záliba v násilí.
Jeho náprava je nemožná
Poprvé své násilnické choutky neudrží na uzdě, když společně se svou přítelkyní, prostitutkou Barbarou Scholzovou, přepadnou její kamarádku Margaret Schäferovou, odvezou ji do lesa, svléknou ji a svážou jí ruce páskem od kabátu.
Jack chvíli mlátí nešťastnou dívku kovovou trubkou, potom jí omotá kolem krku její vlastní podprsenku a dívku uškrtí. V jeho spolupachatelce se ovšem pohne svědomí, všechno přizná a pro Jacka to zanedlouho znamená odsouzení na doživotí.
„Jedná se o osobnost se sexuálně sadistickými sklony, inklinující k náhlým záchvatům vzteku. Je nesmírně agresivní a jeho náprava je nemožná,“ tvrdí soudní znalec, doktor Klaus Jarosch. Nicméně rakouské zákony připouštějí podmínečné propuštění po 15 letech.
Vrah se stává televizní hvězdou
Někteří trestanci za mřížemi zleniví, jiní se bouří a rvou. Jack Unterwerger studuje. Udělá si maturitu a objeví v sobě spisovatelský talent. Píše povídky, pohádky pro děti, poezii i divadelní hry.
Jeho román Očistec aneb cesta do kriminálu se v Rakousku stává bestselerem.
Není divu, že jeho žádost o podmínečné propuštění veřejně podpoří i takové osobnosti jako rakouská spisovatelka Elfriede Jelineková (*1946) nebo její německý kolega Günther Grass (1927–2015).
Jack opouští vězení v roce 1990 jako celebrita a ihned se stává uznávaným a vyhledávaným žurnalistou. Specializuje se na články o prostituci, platí za odborníka a jeho články otiskují přední rakouská média.
Je symbolem polepšeného hříšníka a televizní i rozhlasové stanice se perou o to, aby vystoupil právě u nich.
Démon, který se neměl probudit
Jenže jak se brzy ukáže, hříšník se tak úplně nepolepšil. V září 1990 se Jack vydává na služební cestu do Prahy. I tady hledá podklady pro zasvěcený článek o podsvětí. Je už téměř půlnoc, kdy končí s prací a chystá se zpátky do hotelu.
Zaujme ho ale žena, kráčející opodál. Najednou se v něm probudí cosi, co už patnáct let mělo spát. Devětadvacetiletou prodavačku Blanku Bočkovou najdou po sedmé hodině ráno dva mladíci v korytě Břežanského potoka na jihovýchodním okraji Prahy.
Její tělo leží částečně ve vodě a je zaházeno větvemi. Je pobodaná a uškrcená vlastní podprsenkou. Tajemství její smrti by zřejmě zůstalo navždy nerozluštěno, kdyby se Jack Unterweger vrátil ke spořádanému životu spisovatele a novináře. Jenomže to neudělal.
Přízrak řádí i ve Vídni
Netrvá dlouho a v Rakousku se začnou ztrácet ženy. Brutální vraždy prostitutek šokují na počátku devadesátých let celou zemi.
Kdo je ten tajemný násilník, který své oběti škrtí jejich vlastním prádlem, potom je pohazuje v lese a zahrabává pod hromady větví a listí?
Jen několik týdnů po pražské vraždě zmizí v Grazu prostitutka Brunhlida Masserová, na začátku prosince se ztratí Heidemarie Hammererová. Obě jsou zakrátko nalezeny uškrcené.
Během března, dubna a května 1991 se podobným způsobem ztratí ještě tři prostitutky, pak se dosud neznámý vrah přesunuje do Vídně. Zde si postupně vyhlédne další dívky z ulice.
V lesích za metropolí jsou tak postupně nalezeny ostatky Sabine Moitziové, Reginy Premové, Karin Erogluové a Silvie Zaglerové.
Sabine a Karin jsou uškrceny punčochami, těla zbývajících dvou jsou už v takovém stadiu rozkladu, že se přesný způsob smrti nedá určit.
Přinese rozluštění tajemný uzel?
První naději při pátrání přinese policista August Schenner ze Salcburku. Má těsně před důchodem, a tak leccos pamatuje. Způsob provedených vražd mu připomene dávný případ, který měl na svědomí mladík, jak jen se to jmenoval? Unterweger?
Jenže než se dá policejní mašinérie do pohybu, Jack stačí odcestovat na druhý konec světa. Během jeho služební cesty do Kalifornie jsou nalezeny mrtvé prostitutky Shannon Exleyová, Irene Rodriguezová a Sherri Ann Longová.
Všechny byly uškrceny vlastními podprsenkami. Vyšetřovatele zaujme především neobvyklý uzel, který vrah ve všech případech použil. Zatím ještě nevědí, že stejný uzel už zkoumali i jejich kolegové v Rakousku.
Dopaden díky jedinému vlasu
Po návratu z USA je podezřelý novinář pod dohledem. Už tuší, že je mu policie na stopě, a tak přechází do protiútoku. Coby populární osobnost a uznávaný expert na kriminalistiku začíná veřejně kritizovat práci policie.
Počítá s tím, že případné zatčení by mohl vydávat za pomstu policistů. O podezření z vražd se nebojí veřejně hovořit.
„Myslíte si snad, že bych riskoval svůj život v blahobytu a svou slávu tím, že bych začal znovu vraždit?“ tvrdí a téměř celé Rakousko stojí na jeho straně.
Ukazuje se ovšem, že v době spáchaných vražd se pohyboval poblíž míst činu, odpovídá popisu svědků, a nakonec přichází i jednoznačný důkaz – vlas Blanky Bočkové, zapadlý v sedačce Unterwegerova auta.
Marný útěk do zámoří
Jacku Unterwegerovi hoří rakouská půda pod nohama, a tak narychlo prchá zpátky do USA. Tam je ale brzy zatčen a deportován zpět do Rakouska. Z polepšeného vraha a miláčka médií je náhle nepřítel veřejnosti.
Důkazů je nakonec tolik, že je shledán vinným z devíti vražd: jedné v Praze, tří v USA a pěti v Rakousku. Po dvouměsíčním procesu přichází 28. června 1994 očekávaný verdikt. Jack Unterweger je už podruhé odsouzen na doživotí.
Posmrtné sebevrahovo přiznání
První doživotní trest Jacka Unterwegera trval patnáct let, ten druhý může být mnohem delší. Ve skutečnosti ale trvá jen necelých čtyřiadvacet hodin. Odsouzenec se 29. června 1994 ve své cele oběsí na provaze, který si vlastnoručně uplete z tkaniček od bot.
Jeho smrt se stává vlastně jednoznačným přiznáním. K upletení své oprátky totiž použil stejný neobvyklý uzel, pomocí kterého zavraždil některé ze svých obětí.
