Podmanivý kukuč, roztomilý úsměv a jemný hlas. Dokonalé spojení, které svému majiteli dokáže otevřít všechny zamčené dveře. Ceny, po nichž touží celý Hollywood, jsou pouhou třešinkou na dortu. Své čestné místo však nalézají v temné skříni…

„Vyhrál jsi speciální cenu Akademie za nejlepší dětský herecký výkon…“ hlásá telegram putující do pražské Libně až z dalekých Spojených států amerických. Jedna obyčejná věta v mžiku převrátí mladému Ivanovi život o 180 stupňů.

Než si stačí ujasnit, co se vším tím štěstím a slávou bude dělat, je jeho hvězda odsouzena k zániku…

Nenápadný pianista

Už jako malý nemá na růžích ustláno. Narodí se těsně před válkou, a když jsou mu pouhé tři roky, onemocní Ivan Jandl (1937–1987) obrnou. Zákeřnou nemoc však ustojí bez větších následků.

Jedinou připomínkou je lehké napadání na jednu nohu, které mu v běhání za míčem stejně nezabrání. Jako jedináček se musí držet maminčiny sukně a pilně cvičit na klavír. Chlapcovo hraní při otevřeném okně je pro sousedy známou kulisou všedních dní.

Navštěvuje také Dismanův rozhlasový soubor, kde v roce 1947 padne do oka filmařům.

Dokonalá souhra

Fredu Zinnemannovi (1907–1997) klučina ihned učaruje. Coby režisér shání hlavní dětskou postavu pro svůj nový film The Search (Poznamenaní). Děj, který je odrazem poválečné doby, okamžitě nadchne diváky i kritiku.

Právem je proto nominován na cenu filmové akademie Oscar. Malý klučina se do své role vžije natolik, že chytí za srdce snad každého. Po premiéře je z něj největší dětská hvězda, které chodí domů dopisy z celého světa!

Ve 12 letech se mu ani nesní o tom, že vyhraje hned dvě ceny – Zlatý glóbus a Oscara. Než však stihne Jandl svůj talent plně rozvinout, jsou mu přistřižena křidélka. Stává se obětí doby, které nemůže vzhledem ke své dětské naivitě tak úplně rozumět.

Odsouzen k zapomnění

Na festivalu v Karlových Varech mu v roce 1948 osobně popřeje první dáma Marta Gottwaldová (1899–1953).

Ze zahraničí mu chodí jedna nabídka za druhou.

Má možnost si zahrát vedle budoucího sexsymbolu Brigitte Bardot (*1934), která mu dokonce posílá i roztomilý dopis. Tím úspěch a ovace končí. Nově nastupující režim je nelítostný.

Ivan musí zůstat v Československu a být věrný místnímu filmu, což je pro něj neskutečná rána. Obě sošky získá za pomoci švýcarského velvyslanectví, aby našly své místo v krabici od bot. Za hranice se už nikdy nepodívá. Je odsouzen k tomu, aby se na něj v tichosti zapomnělo.

Kdo nic nezkusí…

Po gymnáziu zkouší štěstí na DAMU, když ho odmítnou, hroutí se mu svět. Má pocit, že se na něj smůla lepí ze všech stran. Rodiče syna v herecké kariéře také nemíní podporovat, takže bere zavděk vším obyčejným, co život nabízí. Nemá sílu a vůli prosadit se sám.

Z roztomilého chlapečka vyroste v muže s řídnoucími vlasy a smutnou tváří, bez špetky sebevědomí. Zatímco muži obdivují jeho intelekt a historky, u žen štěstí nemá. Pracuje jako úředník, výtvarný redaktor či průvodčí.

Místo získává také v Československém rozhlase, jako hlasatel, ale během normalizace je bez pardonu vyhozen. Své místo najde až s pozicí účetního revizora v podniku Potraviny. Herectví se věnuje pouze jako ochotník.

Hledaný klid

I na sklonku života si stále připomíná svých kouzelných pár minut slávy. O zlaté sošce horlivě vypráví všem, kteří mají chuť naslouchat. Zhoršující se zdravotní stav si nepřipouští. Po smrti milované maminky naplno propadá démonu alkoholu.

Vydává se tak na cestu, ze které není návratu. Když v roce 1987 umírá na diabetický záchvat, nachází dlouho hledaný klid.