Jedním ze symbolů středověku jsou kromě hradů a rytířů také křížové výpravy.

Když nájezdníci ze Seldžucké říše proniknou až na nejsvatější křesťanská místa, ke Kristovu hrobu v Jeruzalémě, vzedme se v Evropě vlna odporu a skálopevného odhodlání vyrvat Jeruzalém z rukou pohanů. O intriky ovšem není nouze ani mezi spojenci nouze.

Křižáci na konci první výpravy do Svaté země podvedou i samotného byzantského císaře Alexia, když místo navrácení dobytých území založí vlastní křižácké státy.

Slabá vláda zapříčiní pád impéria

Situace v Evropě je na konci 11. století velice složitá a nepřehledná. V roce 1054 dojde k velkému rozkolu v církvi, která se rozdělí na západní římskokatolickou a východní pravoslavnou.

Zatímco centrem římskokatolické církve zůstane Řím, centrem pravoslavné církve se stává Byzantská říše a její hlavní město Konstantinopol.

Byzantská říše už ale dávno není onou obávanou silou, před kterou se všichni na východ od Svaté země třásli strachy. Má slabou armádu, protože císař Konstantin X. místo sebe nechává vládnout svoji manželku Eudokii a vlivného císařského rádce Michaela Psellose.

Ti ale úplně opomíjejí fakt, že na východních hranicích říše čekají na svou šanci seldžučtí Turci. Když si uvědomí hrozící nebezpečí, už je příliš pozdě.

Seldžukové se nechají najmout do služeb Abbásovců, kteří vládnou sousedícímu arabskému chalífátu, a pod jejich ochranou vpadnou od roku 1064 do oslabené Byzance a ničí všechno, co jim přijde pod ruku.

Sázka na jednu kartu dopadne krachem

Turci jsou vynikající jezdci, takže byzantská armáda je jen málokdy dokáže včas zastavit. Proti jejich rychlosti nemá žádnou účinnou zbraň.

Císař Roman IV. se topí v problémech, které po sobě zanechal Konstantin X., až po uši, a proto se rok před svou smrtí rozhodne vytáhnout s celou svojí armádou Turkům naproti a rozdrtit je v obří bitvě jednou provždy.

Skončí to naprostou pohromou, jeho armáda je v bitvě u Mantzikertu poražena na hlavu. Poté už Turkům nic nebrání vpadnout do Anatolie a úplně ji zdecimovat. Z centra moci a prosperity Byzantské říše se stane prakticky neobyvatelná pustina.

Alexios I., který získá slabý byzantský trůn v roce 1081, se pokouší Anatolii dobýt zpět, ale proti Seldžukům sám nic nezmůže. Rozhodne se tedy požádat papeže Urbana II., aby mu pomohl osvobodit svatá místa z rukou barbarů. Ve skutečnosti se o Jeruzalém pramálo stará, jde mu hlavně o získání armády.