Po smrti vládce Montezumy II. v roce 1520 nastupuje na aztécký trůn Cuitlahuac. Dobyvační Španělé odpočívají a užívají si vítězství nad Indiány , ale nový vládce bojuje s neznámou nemocí – neštovice.
Jeho bitva o život trvá čtyři měsíce. Podle úplně stejného scénáře probíhá vývoj i v sousední říši Inků na území dnešního Peru. Zhruba třetinu indiánů mají na svědomí černé neštovice.
Po nich následuje roku 1530 vlna spalniček, která decimuje jak peruánské Inky, tak mexické Aztéky. Dál následuje kolem poloviny 16. století tyfus, záškrt nebo příušnice. „Indiáni umírají snadno.
Stačí, aby viděli a cítili Španěly a rovnou vypustí duši,“ poznamenává k tomu jízlivě německý misionář Joseph Stocklein (1676‒1733).
Nemá se kdo starat
Indiáni se s evropskými chorobami předtím nesetkali. Jejich imunita pro neštovicím nebo spalničkám je proto nulová. Nemají ji kde získat. Viry a bacily se navíc šíří rychle a plošně. Onemocní tak všichni od malých dětí až po indiánské babičky a kmety.
Nezbude nikdo, kdo by se o nemocné dokázal postarat. Na vině tak není choroba samotná, ale nedostatek péče.
Navíc některé výzkumy ukazují, že hlavně na území dnešního Peru klesá počet Indiánů ještě předtím, než sem vtrhne Francisco Pizzaro (1478‒1541). Život zdejších domorodců závisí na počasí a z něj vyplývající úrodě.
Ačkoli brambory a kukuřice patří mezi kaloricky vydatné potraviny, v dobách sucha indiáni jen marně pokukují po políčcích země ztvrdlé na troud. Neroste na nich nic.
Nešťastné geny
Genetická podobnost indiánů se teď ukazuje jako obrovské evoluční minus. Různost genů ve skupině lidí totiž ztěžuje mikrobům práci. Roste pravděpodobnost, že alespoň někdo ze stovek nebo tisícovek osadníků má ve své výbavě gen, který si s bacily poradí.
Nemoc se pak nešíří tak rychle a vytváří se imunita, která indiánům zoufale chybí. Neúprosná čísla říkají, že roku 1519 před příchodem Cortéze na území dnešního Mexika žije 25-30 milionů domorodců. Sto let poté už čísla dosahují sotva 2,5 milionu.
Ještě tragičtěji působí ale statistika celé Severní Ameriky. Z původních 100 milionů obyvatel jich v první polovině 17. století zbývá jenom 10 miliónů.
