Svetry s „norským vzorem,“ ty krásné, pojaté geometrickými symbolem a často v tradičních barvách, jsou dnes symbolem zimních večerů, fjordů a severské identity. Ale odkud vlastně pocházejí tyto vzory, které se objevují na svetrech po celém světě?

Jejich kořeny sahají hluboko do norské tradice pletení, kde každý vzor vypráví svůj vlastní příběh o krajině, řemesle a lidské kreativitě.

Pletení bylo v Norsku známé už od středověku, ale to, co považujeme za „norský vzor“, se formovalo především v 19. století v horských údolích a vesnicích, kde tvrdé zimy vyžadovaly teplé, odolné oblečení.

Obraz života rybářů

Značnou inspiraci představuje tzv. selburose, osmiboká hvězda nebo sněhová vločka, která se objevila poprvé v Selbu, malé vesnici v centrálním Norsku.

V roce 1857 mladá Marit Guldsetbrua Emstad upletla první dvojbarevné palčáky s tímto vzorem, které se rychle staly módní i praktickou klasikou v celé zemi.Další tradiční vzory, jako lusekofte, tedy tzv.

malé „blechy,“ jednotlivé barevné body v řadách, a vzory z údolí Setesdalu, ovlivnily vznik svetrů, které známe dnes.

Tyto kombinace jednoduchých i složitějších geometrických motivů vznikaly především jako součást každodenního života rybářů, farmářů a jejich rodin. Přinesly udržitelný oděv, který byl zároveň estetickým vyjádřením místní identity.

Rozšíření a moderní podoba

Na počátku 20. století se tyto vzory dostaly i mimo Norsko díky komercializaci a popularizaci pletení.

V roce 1953 návrhářka Unn Søiland Dale vytvořila dnes ikonický „Marius svetr“, inspirovaný tradičními norskými vzory a později populární i díky filmu.

Tento model, často provedený v barvách norské vlajky, upevnil status norských vzorů jako módního symbolu zimních kolekcí po celém světě. Dnes jsou tyto svetry i jejich motivy nejenom nostalgickou připomínkou tradice, ale i nedílnou součástí moderního designu.

Malé butiky i velké módní značky se inspirují bohatou historií norského pletení, které se z původní funkční potřeby stalo mezinárodním kulturním fenoménem.