Jedna teorie historiků říká, že pernikáři (caletníci) k nám přicházejí s ostatními řemeslníky z bavorského Norimberku před rokem 1324. Druhá verze ale předpokládá, že Pražané uměli perníky vyrábět už předtím.
Ať tak či onak, ve 14. století už se perníky pečou po celých Čechách. Perníky se vyrábějí podle tajných receptů, přidává se do nich pepř a těsto se nechává uležet několik měsíců.
Drahou lahůdku si pak mohou dovolit jenom nejbohatší, přesto pernikáři prosperují. V Praze mají své sdružení už kolem roku 1348. Na počátku 15. století jich zde působí 18.
Chutná výhra
„Hodíme si kostky,“ prohlásí dva štamgasti v hospodě. Výhrou v hazardu se stává kus perníku. Hra v kostky o perník se odsuzuje jako hřích, což pernikářům na vážnosti nepřidává. Jasno mají i husité: panikářstvím pohrdají. Řemeslo proto zažívá za husitských válek zlé časy.
Kritizuje kališníky
Husitský teolog Jan Rokycana (asi 1396–1471) kritizuje pražské kališníky: „Jíte perníky během půstu, to není žádný projev odříkání.“ Tlak na střídmost se projevuje tím, že „rozmařilá jídla“ se tolik neprodávají. Počet pernikářů v Praze až do roku 1526 nepřekročí sedm.
