O tragédii, která otřásla celými Spojenými státy, mohli zřejmě dopředu vědět jen teroristé, kteří ji zavinili. Přesto mnoho obětí útoku i jejich blízkých provázely před útokem obavy ze smrti. Existují snad skutečné předtuchy?

Ženu pronásledují pocity úzkosti. Když v den teroristického útoku na newyorská Dvojčata přechází přes most, napadne ji: „Dneska umřu.“ V té chvíli netuší, že nemá zahynout ona, ale její syn. Existuje snad něco takového jako sdílená předtucha?

Traduje se, že mezi vzájemně si velmi blízkým lidmi existuje zvláštní emociální a psychické pouto, které mimo jiné umožňuje poznat, pokud tomu druhému hrozí nebezpečí.

Možná proto nervozitou před osudným jedenáctým zářím netrpěly pouze oběti katastrofy, ale i jejich nejbližší příbuzní.

Ztracený hasič

Čtyřiadvacetiletý Welles Crowther obchoduje s akciemi. Zároveň pomáhá při požárech a jiných neštěstích jako dobrovolný hasič. Asi týden před útokem se rozhodne, že zanechá své dosavadní práce a přihlásí se k profesionálním hasičům.

Zároveň jindy optimistického mladého muže přepadá sklíčenost. „Mami, nevím, co to znamená, ale tuším, že se mám stát součástí něčeho velkého,“ sdělí prý své matce. Jeho slova se naplní.

Krátce poté, co do jižní věže Světového obchodního centra narazí letadlo, se Welles bez zaváhání rozběhne po schodech nahoru, aby pomohl ostatním. Toto rozhodnutí ho stojí život. Jeho matka zoufale obvolává všechny nemocnice, zda v nich náhodou neleží její syn.

Čtrnáctého září však zažije zvláštní pocit míru. Zdá se jí, že její syn stojí u ní a říká: „Je to OK, mami, je to OK.“ V té chvíli konečně pochopí, že Welles je mrtvý. Jeho tělo se najde v troskách až v březnu roku 2012. Přišel se s ženou rozloučit synův duch?

Příběh Wellese Crowthera připomíná například toto video:

https://www.youtube.com/watch?v=MWKPjSirbcU