„Já jsem kočka a ty jsi myš,“ vykřikne Anna na mladšího brášku Josefa a rozběhne se za ním. Brzy chlapce dostihne, je starší a běhá rychleji.

„To není fér, ty jsi větší a máš delší nohy,“ zlobí se Pepík.  „V příští hře ti dám náskok,“ slíbí mu proto starší sestra. Honičky, kdy jeden pronásleduje druhého jako lovec svoji kořist, děti milují už ve středověku.

„Hračkou může být umělá věc zformovaná lidskou prací, ale právě tak to může být jakákoli přírodní věc.

Protože díky své tvořivé fantazii může hrající si člověk nazvat svojí hračkou cokoli,“ vysvětluje německý filozof Eugen Fink (1905–1975). Obraz z roku 1560 vlámského malíře Pietera Bruegela staršího (asi 1525–1569) dokazuje, že hrát se dá opravdu s čímkoli.

Podle odhadu odborníků dílo obsahuje více než 80 dětských her a jiných činností! V současnosti ho najdeme v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, kde slouží jako názorná encyklopedie dětské hry.

Bruegel upozorňuje, že už v 16. století se děti věnují hrám s vážnou tváří a obrovským soustředěním. Napodobují dospělé a umí vymýšlet hry, které přežijí dlouhá staletí. Mnohé z těch, které na Bruegelově obrazu vidíme, hrají i dnešní děti.

Snadné řešení sporů

„Střihneme si o to,“ ozve se hlas Václava, který se už delší dobu o něco dohaduje s Lucií. Oba vytáhnou pravou ruku z kapsy a počítají do tří. Na každou dobu máchnou rukou. Jakmile oznámí tři, zkroutí naráz prsty do jakéhosi tvaru.

Právě si zahrály „Kámen, nůžky, papír“. Tuhle zábavu v různých podobách znali už starověcí Římané a Řekové, ovšem jádro dnešní verze pochází zřejmě z Japonska z 18. století.

Šup do hrníčku

Malinký odpálený kotouček opíše ve vzduchu oblouk a dopadne asi dva centimetry od hrníčku. „Zase nic,“ vzteká se malý Josef. Jeho bratr František má přesnější mušku. Jím odpálený kotouček vlétne přesně do hrníčku, až to cinkne.

Cílem je poslat kotouček do nádobky a tím získat body. Anglosaský svět zná dnes hru pod názvem tiddlywinks (u nás Blechy, podobná je i Kloboučku hop) a jediný rozdíl proti minulosti je v tom, že disky, odpalovací zařízení a hrníček se nyní vyrábí z plastu.

Koníku, běž rychleji

„Hyjé, hyjé,“ pobídne Martin koníka na dřevěné tyči. Jeho rychlost ovšem závisí na chlapcových nohách, a tak se Martin dá do běhu. Středověké rytířství inspiruje hlavně kluky. Chtějí bojovat a vítězit.

V období 13.–16. století chlapci v celé Evropě prahnou po dřevěných konících, ovšem dovolit si je mohou většinou jenom ti bohatší. O naprosto běžnou hračku ale jde ještě v 19. nebo na počátku 20. století.

Napodobuje matku

Ještě upravit šátek na hlavičku a je hotovo. Jana pečlivě strojí svoji pannu. Cílem hry je umět se postarat o miminko. Jana tak napodobuje to, co bude jednou dělat jako maminka. Už na konci v 15. století se panenky vyrábějí v manufaktuře v německém Norimberku. Mají dřevěné tělíčko oblečené do šatiček.