Těžko můžeme dnes odsuzovat ty, kteří se vzali nikoli z lásky, ale z prospěchu. Před 100 lety to bylo běžné. A za své přímočaré úmysly se dotyční nestydí ani v seznamkách, kde nevypisují požadavky na společné zájmy, nýbrž chtějí tučné konto.

Anglie, rok 1695. Třicetiletý muž, dávno zralý na manželství stále nemůže najít tu pravou. Při pročítání různých inzerátů, dostane nápad.

Když někdo skrz pár vypsaných řádek rychle najde vysněnou porcelánovou sadu, pořídí vymodlené nářadí, proč by takto nešla přivolat žena jeho srdce?

Dáma s kapitálem

A tak, v trochu nepříznačné publikaci Sbírka pro zdokonalení zemědělství a obchodu, se 19. července onoho roku objeví inzerát:

„Gentleman třicetiletý, prohlašující, že má velký majetek, by se rád oženil s mladou dámou, která má kapitál 3000 liber a chtěla by o tom učinit přiměřenou smlouvu.“ Odpovědi se jen hrnou, často od zámožných rodičů dívenek.

Jestli mladík skutečně najde dívku svého finančního srdce, o tom už vydavatel publikace diskrétně mlčí.

Nabízím syna a 1000 liber

Už reakce na první seznamovací inzerát naznačí, že do seznamování chtějí mluvit především rodiče svých potomků. Druhý pokus o nalezení spřízněné duše o tom vypovídá mnohem víc. „Mladý muž, jemuž otec věnuje 1000 liber, by rád vstoupil do manželství.

Je rodiči řádně vychován a jest střízlivý gentleman,“ hlásí další pokus o nalezení lásky. Netrvá dlouho a plocha pro seznamky v této publikaci přestává stačit. Vznikají nové časopisy, kde se čtenáři mohou prodírat inzeráty od osamělých srdcí.

Bohatá dáma se zdravými větry

Další kousek. Jistý gentleman v 70. letech 18. století rovněž neopomene ve svém inzerátu zmínit obligátní finanční částku. K požadovaným 5000 librám ještě přidává, že chce:

„Dámu dobře vychovanou, se zdravými větry a údy, nikoli tlustou, však ne hubenou, čisté pleti, sladkého dechu a zdravých zubů.“

První žena hledá

Nutno podotknout, že trvá 100 let, než se takový inzerát osmělí podat dáma. První ženskou stopu v seznamkách zanechá jistá Elsa. Ta v britském periodiku Observer 22. května roku 1797 nechá otisknout:

„Mladá dáma, honosící se půvabným zevnějškem, dobrou výchovou a ušlechtilostí, je nucena touto slibnou cestou hledati přítele. Kdyby některý pohledný a slušně vychovaný muž chtěl o pisatelce více věděti, nechť napíše do těchto novin na značku Elsa.“

Beru vdovu, která mi dá práci

Ve stejné době, 8. března roku 1794, se objeví v Poštovských novinách první seznamka i v našich zemích, kdy muž hledá dívku dobrého vychování, její tvář nesmí být poznamenána neštovicemi a bude jí stačit jedna služka.

Zajímavý je i příspěvek 25letého úředníka z let dvacátých, který se „ožení s dívkou nebo mladou vdovou, jež mu svým vlivem do místa ve Škodových závodech v Plzni dopomůže.“ A pak že dnes žijeme v materialistické době.