Skorzeny rozrazí dveře a vpadne do místnosti, kde se jeden z Italů choulí nad vysílačkou. Útočník nezaváhá – dobře mířeným kopancem podrazí pod vojákem židli a ten se zřítí na podlahu.

Pažbou své automatické pistole Schmeisser udeří Skorzeny do vršku radiostanice. Přístroj se rozletí na kusy.

S příchodem roku 1943 se válečná situace obrací v neprospěch Němců. Zatímco na východní frontě přebírá iniciativu Rudá armáda, západní Spojenci dobývají severní Afriku. A když v létě padne také Sicílie, upadá Itálie do chaosu, který vrcholí státním převratem.

Fašistický vůdce Benito Mussolini (1883–1945) je uvězněn a nová vláda vyjednává se Spojenci o příměří. Ztráta důležitého spojence je v danou chvíli to poslední, co Hitler (1889–1945) potřebuje.

Stále totiž věří, že má Mussolini až magický vliv na část italského národa a může mu pomoci zastavit v Itálii postup Spojenců.

Rozhodne se proto „Duceho“ osvobodit a těžký úkol svěří Ottovi Skorzenymu (1908–1975), kapitánovi ze zvláštních jednotek SS.

Na tenhle úkol síla nestačí

Ten přitom ví pouze to, že Mussoliniho zatkli během návštěvy v italském královském paláci a odvezli ho neznámo kam. „Skorzeny byl zvyklý při pátrání využívat drsné metody, ale s Itali musel jednat ohleduplně, protože stále bylo ve hře jejich spojenectví.

Z kraje si připadal jako boxer, který bojuje ve tmě se zavázanýma očima. Nakonec se musel spolehnout na osvědčenou sílu britských bankovek,“ přibližuje Skorzenyho počáteční tápání britský historik Charles Whiting (1926–2007).

Po třech týdnech uplácení dostává Skorzeny tip, že Mussoliniho drží na ostrově Ponza u západního pobřeží Itálie. Sotva ale stačí něco vymyslet, když hledaný zajatec znovu mizí.

A zatímco situace v Itálii dál houstne, bojuje „Hitlerův ohař“ s přívalem falešných stop.

Důležitý vězeň stále uniká

Pak se na ně ale znovu usměje štěstí, když jeho zpravodajci zachytí tajnou zprávu: „Bezpečnostní opatření kolem Gran Sasso byla dokončena!“ I to stačí Skorzenymu k tomu, aby obrátil svoji pozornost k této majestátní hoře v Apeninském pohoří.

Když získá jistotu, že Mussoliniho na Gran Sassu skutečně drží, vymyslí odvážný plán. Pro rychlý a překvapivý útok zvolí bezmotorové kluzáky, které mají přistát přímo před hlavním vchodem do horského hotelu.

V neděli 12. září 1943, na kterou Skorzeny akci naplánoval, však nad krajem visí těžké mraky a letiště bombardují britské letouny. Skorzeny přesto dává odpoledne signál ke startu a jeho kluzáky stoupají v závěsu tažných letadel vzhůru.

Překvapená kořist ani nehlesne

O hodinu později se před konvojem objeví silueta Gran Sassa. Kluzáky se odpojí od vlečných letounů a v kruzích klesají ke svému cíly.

„Loučka, kterou si Skorzeny už dřív vybral jako místo přistání, byla ve skutečnosti příkrým svahem, který pokrývaly velké balvany.

Skorzenyho pilot si přesto dokázal poradit a bez vážnějších komplikací nouzově přistál,“ přibližuje složitou situaci Němců současný autor Roman Cílek. Skorzeny okamžitě vyskakuje z rozbitého stroje a žene se k hlavnímu vchodu horského hotelu.

Ve dveřích se srazí s houfem italských vojáků, kteří marně „hledají“ svoje zbraně. Skorzeny si jich nevšímá a pažbou si razí cestu vpřed. A zatímco se hotel plní německými vojáky, vybíhá do patra, kde stojí Mussolini se dvěma strážci.

Oba mají dost rozumu na to, aby se vzdali, což udělá za pár chvil i jejich velitel. Od okamžiku přistání uplynuly sotva čtyři minuty a nepadl žádný výstřel.

Mussolini je převezen k Hitlerovi a ochotně přijímá roli „poslušného beránka“, který bude sloužit Německu téměř do konce války.