Oficiálně známý jako Hašima, ale přezdívaný „Ostrov bitevních lodí“ kvůli svému vzhledu pevnosti, leží tento opuštěný japonský ostrov nedaleko Nagasaki.

Kdysi nejhustěji osídlené místo na světě, kde v polovině 20. století žilo téměř 6000 lidí, je dnes zcela opuštěné.

Postavený společností Mitsubishi Corporation na bohatém uhelném ložisku, vzkvétal ostrov s bytovými komplexy, školami, restauracemi a herny. Avšak poté, co uhlí došlo, všichni odešli a příroda převzala vládu.

Dnes jsou jeho opuštěné ulice plné rozbitého skla a větrných cárů starých novin, ale i tak láká návštěvníky, kteří chtějí poznat jeho jedinečnou historii. Proč se stal symbolem rychlého vzestupu a pádu průmyslové éry? A jak se proměnil v památku světového dědictví UNESCO?

Kdysi to bývalo nejhustěji osídlené místo na světě. Nyní ale mezi polorozpadlými budovami prohání vítr cáry starých novin. Oficiálně se tento ostrov jmenuje Hašima. Jeho přezdívka Gunkanjima znamená v překladu „Ostrov bitevních lodí“.

To proto, že se tento ostrov skutečně podobá pevnosti. Leží nedaleko pobřeží Nagasaki a je celý obehnán mořskou hrází. Ačkoli je hustě pokrytý budovami, nyní je zcela opuštěný, a to již více než čtyři desítky let.

Tento industriální zázrak, který se zrodil z těžby uhlí, se stal symbolem modernizace Japonska a zároveň i její odvrácené strany.

Školy, restaurace a herny Na samém počátku 20. století byla Gunkanjima vystavěna společností Mitsubishi Corporation, která věřila, že ostrov leží na bohatém podmořském ložisku uhlí.

V roce 1941 ostrov o rozloze menší než jeden kilometr čtvereční produkoval 400 000 tun uhlí ročně. Ještě zajímavější než samotný důl bylo město, které kolem něj vyrostlo.

Pro ubytování horníků totiž byly na malé skále postaveny desetipatrové bytové komplexy, takže vzniklo v podstatě výškové bludiště, propojené různými nádvořími, chodbami a schodišti.

Byly tam školy, restaurace a herny, to všechno pak bylo obklopeno ochrannou hrází. Možná těch budov bylo až příliš. Život na ostrově byl sice náročný, ale zároveň plný energie a vitality.

Horníci a jejich rodiny si zde vytvořili soběstačnou komunitu, kde bylo vše potřebné na dosah ruky.

Příroda převzala vládu Ostrov se totiž časem stal známým jako „Midori nashi Shima“, což v překladu znamená Ostrov bez zeleně. Je téměř neuvěřitelné, že v polovině 50. let 20. století zde žilo téměř 6000 lidí.

To ostrovu zajistilo výsadní postavení. Byla zde totiž nejvyšší hustota osídlení na celém světě. Pak ale došlo v dolu uhlí a vše bylo najednou jinak. Společnost důl uzavřela, všichni dělníci odešli a město bylo ponecháno svému osudu.

Vládu nad tímto zajímavým místem definitivně převzala příroda. Byty se začaly rozpadat a na pustých dvorech poprvé vyrazily zelené rostlinky.

A protože ostrov i dnes vypadá navlas stejně jako před 50 lety, opuštěné ulice jsou plné rozbitého skla a občasným návštěvníkům pořád nad hlavami poletují staré noviny.

Tento rychlý úpadek je mrazivou připomínkou toho, jak rychle se prosperující místo může proměnit v ruiny.

Vydejte se na výlet Od roku 1974 do roku 2009 byl ostrov oficiálně uzavřen pro všechny návštěvníky, ale nedávno byla tato zajímavá lokalita znovu otevřena pro organizované výlety a 5. července 2015 byla dokonce schválena k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO. Dnes se tak Gunkanjima stala nejen symbolem japonské průmyslové historie, ale i oblíbenou turistickou destinací, která láká milovníky historie, fotografy a dobrodruhy z celého světa.

Procházka po opuštěných ulicích ostrova je jako cesta časem, která umožňuje nahlédnout do jedinečného života, který zde kdysi pulzoval. Je to místo, kde se minulost a přítomnost prolínají a kde se příroda setkává s lidskými výtvory v fascinujícím kontrastu.

Gunkanjima je silnou připomínkou pomíjivosti lidské dominance a nezastavitelné síly přírody. Kdysi prosperující město, které bylo symbolem průmyslového pokroku, je dnes tichou připomínkou toho, jak rychle se může vše změnit.

Navzdory zkáze zůstává Gunkanjima fascinujícím místem s bohatou historií, které si zaslouží být objeveno a respektováno.