„Šachy jsou jen bitva přenesená na stůl, ale go, to je skutečná škola strategie,“ tvrdí fandové deskové hry go a neopomínají dodat, že je i mnohem starší než šachy. Vzniká totiž už před 4000 až 5000 lety.

V Číně, odkud se dostává přes Koreu do Japonska, kde ji v 6. století dovedou k dokonalosti poté, co v Číně téměř upadne v zapomnění. Patří dokonce mezi čtyři základní umění, která musí ovládat všichni členové císařské rodiny i dvořané.

Je 16. října 1933 a v Tokiu usedá ke hře šedesátiletý Honinbó Šusai (1874-1940), mistr nejprestižnější školy go založené už v 17. století. Proti němu devatenáctiletý Go Seigen (1914-2014), zázračný talent a jeden z tvůrců moderního pojetí hry.

Zatímco Šusai je zastáncem tradiční pomalé hry s hlubokým ponorem, Seigen je dynamický hráč bourající svým stylem zažité tradice. Připomeňme ještě, že hráči střídavě pokládají kameny na průsečíky čtvercové sítě o 19×19 čarách s cílem zajmout co nejvíce kamenů soupeře a ohraničit si co největší území.

Oproti současným hrám dostává v této hře každý hráč 24 hodin na přemýšlení.

Hru zvrátí geniální tah

Seigen, hrající černými kameny, začíná. Je to šokující zahájení, neboť otevírá hru obsazením bodu 3-3 v pravém horním rohu, hoši (hvězdy) v levém dolním rohu a středového bodu nazývaného tengen (střed nebes).

Jde o zcela nový postup, který nedávno vymyslel on a jeho přítel Kitani Minoru (1909-1975). „Zcela ignoruje tradiční vzory zahájení, a vůči mistru Sušaijovi je to velmi nezdvořilé,“ zlobí se mnozí.

Mistr s bílými kameny kontruje tím, že zabírá rohy v levém horním rohu a pravém dolním rohu. Ve 21 tahu černý dokončuje oblast vlivu ve středu a buduje si velmi slibnou pozici. Zdá se, že Šusai je i přes řadu výtečných tahů stále o krok pozadu.

Jako bílý má však podle tradice možnost hru kdykoli odložit a této možnosti často, podle mnohých nestydatě, využívá, aby mohl jít domů a studovat hru se svými studenty. Zvrat přichází třináctý den hry s geniálním 160 tahem, kdy umístí kámen do bodu 8–8 v pravé dolní části desky.

Vrací ho do hry a později vede k zajetí pěti černých kamenů.

Hra končí 19.ledna 1934, tři měsíce a dva dny po zahájení. O dva body vítězí Sušai, i když se později objeví tvrzení, že autorem onoho 160 tahu, který partii víceméně rozhodl, nebyl on, ale jeho student Maeda Nobuaki (1907–1975).