Pravděpodobně první velkou bojovnicí za ženská práva se stala Francouzka Olympe de Gouges, která roku 1791 během francouzské revoluce sepsala Deklaraci práv ženy a občanky. Zahrnula do ní například požadavek na ochranu mateřství.
Olympe de Gouges (1748–1793) usilovala o to, aby ženy měly stejná práva s muži, a to ve všech oblastech života. Bohužel, Olympe v revoluční Francii obvinili, že touží po moci a chybí jí ženské ctnosti. V roce 1793 byla odsouzena a popravena.
Po skončení francouzské revoluce se politická angažovanost u žen považovala za prohřešek proti dobrým mravům, a dokonce se ani nesměly shromažďovat na ulici.
Angličanka následuje
Svými názory ale Olympe odstartovala první vlnu feminismu společně s Angličankou Mary Wollstonecraftovou (1759–1797), která se také zasazovala o ženská práva a v roce 1792 De Gouges následovala, když vydala spisek Obrana ženských práv.
V první vlně feminismu v průběhu 19. století aktivistky bojovaly za volební právo pro ženy.
První volí na Novém Zélandu
Ve Velké Británii vznikl v roce 1867 Národní spolek pro volební hlasovací právo pro ženy – National Society for Women´s Suffrage, odtud se zrodilo také slovo „sufražetky“ označující první feministky. Právě možnost volit je jedním z prvních cílů feminismu. Jako první mohly v roce 1893 volit ženy na Novém Zélandu.
