V rodině Baťů se ševcovina dědí z generace na generaci už od 17. století. Je proto samozřejmé, že si ji jako zdroj obživy vyberou i mladí Baťovi na přelomu 19. a 20. století.

21. září 1894 si sourozenci Anna (1872–1936), Antonín (1874–1908) a Tomáš (1876–1932) Baťovi otvírají ve Zlíně malou obuvnickou živnost. Začátky ovšem nejsou jednoduché.

S kůží musí pěšky V počátcích firmy Baťovci chodí v noci s nákladem surovin v podobě kůží pěšky od vlaku a pak připravují na ráno materiál dělníkům. Brzy se ale začne výroba rozrůstat. Pouhých šest let od založení už má firma 128 zaměstnanců a patří mezi osm největších obuvnických továren u nás.

V roce 1910 už narostla do obrovských rozměrů. S 1500 zaměstnanci vyrábí denně 3000 párů obuvi.

Sázka na levné plátěnky Sourozenci Baťovi vsadí na něco, co do té doby na trhu ještě nebylo. Začínají vyrábět tzv. baťovky, boty z levnějšího plátna. Díky tomu klesne cena bot a mohou si je dovolit i chudší lidé.

Po Baťových botách je okamžitě obrovská sháňka. I později je heslem Baťových závodů obout svět. Pomáhá také svým zaměstnancům, například pro ně staví domky.

Zakázka pro armádu Ještě před zahájením 1. světové války získává Tomáš Baťa velkou zakázku na výrobu 50 000 párů vojenských kožených bot pro armádu, která jeho zaměstnance zachránila před odchodem na frontu.

Válečná léta přesto znamenají pro firmu ztráty a ani po vzniku Československa není situace jednoduchá. Stabilizovat se firmu daří až v letech 1926–1927, kdy zavádí pásovou výrobu. Roku 1928 buduje své zahraniční pobočky.

Export roste.

Prodává 221 milionů párů bot Po 2. světové válce je továrna znárodněna a od 1. ledna 1949 se její název mění na Svit. Po změně společenských poměrů se z ní v dubnu 1991 stává pět akciových společností.

V současnosti firma zaměstnává téměř 50 000 lidí, vlastní 50 výrobních závodů v celkem 68 zemích světa. Během jediného roku (2000) prodá po celém světě 221 milionů párů obuvi.