Pátek 29. srpna 1526. V bažině nedaleko maďarského Moháče nekončí jen teprve 20letý život českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského (1506–1526), ale i česko-uherská větev jagellonské dynastie. Náš trůn je bez krále i bez dědice.

Zprávy o tom, že Turci mají napilno s přípravami na válku, se do Uher začínají trousit už na začátku roku 1526. A Ludvíkovi klidu nepřidávají. Rozesílá depeše s žádostí o pomoc na všechny strany.

K evropským vládcům, k papeži a nevynechá ani své příbuzné – polského krále Zikmunda I. (1467–1548) a rakouského arcivévodu Ferdinanda (1503–1564). Jenže většina proseb zůstane bez odezvy.

V srpnu roku 1526 Turci překročí Dunaj u Moháče, města ležící 196 kilometrů od Budína a Pešti, dnešní Budapešti. Sultán Sulejman I. (1494–1566) rozhodne, že se tady utáboří se svou 60tisícovou armádou.

K Moháči dorazí i vojsko Ludvíka Jagellonského. Ač se Ludvík snaží sebevíc, dokáže dát dohromady sotva poloviční vojsko. Proč?

Sedmihradský vévoda Jan Zápolský (1487–1540) sice velí 8000 Uhrům a 5000 Chorvatům, problém ale je, že se „zapomenou“ kdesi u Segedína a nedorazí včas!

Sulejman se svými vojáky vyráží 29. srpna ráno. První řada Turků zaútočí asi hodinu po poledni. Ludvíkovi vojáci si nestojí dobře ani, co se týká děl – 80 uherských proti přibližně 160 tureckým.

Ludvíkovo vojsko zvolí strategicky výhodné postavení poblíž mokřadů, takže první útok Turků dokáže odvrátit. Uherské pravé křídlo vyráží do protiútoku. Uherská pěchota ale nedokáže držet krok s jízdou a vzniká trhlina. Toho využívá Sulejman. Ludvíkovo vojsko si ale proti přesile stojí dobře.

Když bitva probíhá něco málo přes hodinu, zapojuje se třetí řada Sulejmanovy armády, která je složena z janičářů, tedy elitní pěchoty. Tihle vojáci bývají rekrutováni z nemuslimských bojovníků. Právem je provází pověst skvělých zabijáků.

Postupují neúprosně vpřed. Jejich šavle se zakusují do uherských protivníků. Uherské oddíly se začínají rozpadat. Pravé křídlo se hroutí. Od začátku bitvy uběhlo něco málo přes dvě hodiny a uherským vojáků dochází, že bitvu nemohou vyhrát.

Bojiště u Moháče opouštějí další a další Uhrové. A aby toho nebylo pro Uhry málo, na bojiště doráží turecký oddíl, který uherskou armádu obešel. Zoufalým křesťanům vpadne do týla. Je rozhodnuto.

Na útěk se dávají nejen pěšáci, ale i vojevůdci a dokonce i sám Ludvík Jagellonský! Uherské vojsko je rozprášeno. Sám Ludvík prchá z bojiště na svém koni.

Ale mokřady, které ještě před třemi hodinami tak skvěle posloužily při obraně jeho armádě, se mu nyní stanou osudnými. V těžkém brnění nemá prakticky žádnou šanci.

Během několika minut zmizí pod hladinou bažiny a s ním i naděje střední Evropy a jagellonská dynastie. Po smrti Ludvíka Jagellonského, posledního jagellonského krále, se na český trůn dostane Habsburk Ferdinand I. (1503–1564).