Víte, že pavouci neslyší, nevnímají vůni ani chuť? A přesto jsou mistry přežití! Dnes se podíváme na neuvěřitelné smyslové orgány, jedinečné způsoby trávení a překvapivé sexuální rituály těchto osminohých tvorů.
Odhalíme také, proč by pavoučí jed a hedvábí mohly být materiály budoucnosti pro medicínu i průmysl.
Fascinující příroda
Pavouci – mistři smyslů, trávení a budoucí naděje
Málokteří živočichové vyvolávají tak silný obdiv a zároveň odpor jako pavouci. Arachnofobií neboli abnormálním strachem z pavouků trpí až 6 % světové populace, častěji ženy než muži.
Nutno však říci, že většina nejděsivějších věcí, které se o těchto osminohých členovcích tradují, jsou jen fámy!
ZAJÍMAVÁ FAKTA O PAVOUCÍCH
Neslyší, nevnímají vůni ani chuť
Pavouci mají několik smyslových orgánů pro snímání prostředí, ve kterém žijí, téměř všechny se v podobě chloupků nacházejí na jejich nohách. Nemají uši, ale jsou extrémně citliví na vibrace.
Sedí na vláknech sítě, kterých se dotýkají končetinami, a registrují každý jejich záchvěv. Neomylně poznají, kdy v síti uvízla kořist, a také velmi dobře určí, kterým směrem se za ní musí vydat.
Pachy rovněž rozpoznávají díky speciálním citlivým chloupkům umístěným na jejich nohou. Díky nim také vycítí, zda je kořist jedlá.
Až osm očí, ale klidně i jen dvě
Většina pavouků má vepředu na hlavohrudi umístěny čtyři páry očí, jejich rozmístění a počet se však mezi jednotlivými druhy liší, stejně jako kvalita jejich zraku.
Nejlepším zrakem se pyšní skákavky (Salticidae), které přepadají kořist ze zálohy dlouhým skokem. Dívají se přednostně párem velkých očí, které pracují podobně jako teleskop.
Úplně největší oči mají mezi pavouky vrhači (Deinopis), kteří jsou dokonale uzpůsobeni pro vidění za tmy. Ve srovnání s člověkem mají oko 2000krát citlivější na světlo.
Pavouci žijící v jeskyních pak mají velmi slabý zrak, například šestiočka jeskynní (Stalita taenaria).
Mimotělní trávení
Většina pavouků je predátory, kořist usmrcují tím, že do ní vstřikují svůj jed. Ten se jim utváří v klepítkách, jejichž konce jsou přetvořeny v drápky. Vzhledem k tomu, že mají pavouci úzká střeva, jsou schopni přijímat potravu pouze v tekutém stavu.
Někteří pavouci proto do kořisti napustí trávicí enzymy a poté vysají rozpuštěné tkáně, až z ní zůstane jen prázdná slupka. Jiní drtí oběť na kaši pomocí klepítek a makadel.
Když matka sežere otce
Pavouci se množí pohlavně, oplodnění sice probíhá vnitřně, ale nepřímo. Samec ejakuluje do malé pavučiny, z ní pak sperma přenese do objektů podobných injekční stříkačce na konci svých makadel, s jejichž pomocí oplodní samičku.
Samice pavouků jsou zpravidla větší než samci, proto tito často využívají složité namlouvací rituál, aby se vyhnuli tomu, že je samice po oplodnění sežere. Samci skákavek například samice obdarovávají svatebním darem v podobě mouchy zavinuté do pavučiny.
Sebeobětující se pavoučí matka
Některé pavoučí samice o mláďata pečují, jiné ne. Úplně největší rodičovskou oběť pak přináší samička pavouka cedivky domácí (Amaurobius ferox). Ta do zámotku naklade 60 až 130 vajíček.
Když se z nich vyklubou malí pavoučci, krmí je tím, že do zámotku naklade další vajíčka. Jako poslední chod pak nabídne matka svým potomkům sama sebe. Ti se nenechají dlouho pobízet a matku doslova sežerou zaživa.
Dorůstající končetiny
Ke ztrátě končetiny může u pavouka dojít snadno, třeba když ho za nohu chytí jiný predátor. Noha pavoukovi může opět dorůst, ale pouze za určitých podmínek. Když ji ztratí jako mládě, a to ještě v první polovině období mezi svleky.
Základ celé nové nohy se vejde do jediného článku nohy původní. Jakmile se pavouk svlékne, končetina se z původní kyčle „osvobodí“ a začne normálně fungovat. Je však o něco menší a světlejší než ostatní nohy.
Teprve po dalším svlékání doroste do normální velikosti. Pokud však o končetinu přijde dospělec, nebo mládě těsně před svlékáním, tak mu již nedoroste.
Nejlepší skokan a běžec
Pavouci se pohybují různě. Například skákavky jsou schopné skoků 30krát delších, než je délka jejich těla.
A to nemají, stejně jako ostatní pavouci, v končetinách svaly natahovače, ale k natažení skrčené nohy využívají hydraulický tlak, tedy bleskurychlé napumpování tělesných tekutin.
Marocký pouštní pavouk maloočka (Cebrennus rechenbergi) se zase po písečných dunách pohybuje v přemetech, které mu umožňují dosáhnout rychlosti až 7,2 kilometru v hodině.
Aby se mu člověk vyrovnal, musel by vzhledem ke své velikosti běžet rychlostí 150 km/h.
Užitek pro lidi
Pavoučí jedy by mohly být šetrnější variantou pesticidů, protože jsou smrtelné pro hmyz, ale neškodné pro obratlovce.
Vhodným kandidátem by mohl být jed australských sklípkanců, protože většina hmyzích druhů vůči němu nemá vybudovanou imunitu, daří se jim i v zajetí a jejich jed lze snadno získat.
Pavoučí jed má také potenciální využití v lékařství, například při léčbě srdeční arytmie, Alzheimerovy choroby, mozkové mrtvice či erektilní dysfunkce.
Pavoučí hedvábí jako materiál budoucnosti
Hedvábné vlákno produkované pavouky je velmi pevné, ale zároveň pružné. Poměr jeho váhy k pevnosti je čtyřikrát lepší, než je tomu u oceli.
Bylo vypočteno, že vlákno silné jako tužka by bylo schopno zastavit letící Boeing 747. Využít by se dalo pro letectví, astronautiku i ve zdravotnictví a technice.
Chování pavouků ke získání vlákna je neekonomické, proto se ho lidé snaží získat jinak, například genetickou úpravou koz, vložením pavoučích genů do vajíček bource morušového či bakterií E.coli, žádný z projektů ale zatím kýžené výsledky nepřinesl.
Víte, že Dodnes největším kusem oděvu, zhotoveným z pavoučího hedvábí, je pelerína o rozměrech 3,4 x 1,2 m, utkaná roku 2009 na Madagaskaru.
Vlákna od 1,2 milionu samiček nefily zlaté (Trichonephila inaurata madagascariensis) shromažďovalo 82 lidí téměř čtyři roky.
Pavouci jsou mnohem více než jen tvorové, kteří budí strach. Jsou to mistři adaptace, s neuvěřitelně citlivými smysly, jedinečnými způsoby rozmnožování a trávení a překvapivými schopnostmi regenerace.
Jejich jedy a hedvábí představují obrovský potenciál pro budoucí technologie a medicínu. Jejich studium nám otevírá dveře k novým objevům a učí nás pokoře před genialitou přírody.
