Kdykoliv míří po kolejích do nebo z New Yorku hlava Spojených států amerických nebo jiní důležití tuzemští i zahraniční státníci, odjíždí z 11. nebo 12. koleje.
Rozhodně nejde o konec nádraží, cestující tu mohou nastoupit do vlaků na celkem 21 kolejích obsluhovaných 11 nástupišti.
A že je tu pořádně živo – kapacita tohoto nádraží je 144 vlaků za jedinou hodinu! Pokud tohle nestačí na pomyslné smeknutí klobouku, Pennsylvania Station – lidově prostě Penn Station – oslní hlavně svou velkorysou architekturou ve stylu Beaux-Arts.
Vychází hlavně z francouzského neoklasicismu doplněného o moderní materiály, jako jsou železo a sklo. „Byl to velký dórský chrám zasvěcený dopravě,“ nechá se slyšet historička Jill Jonnesová (*1952). Bohužel, dnešní Penn Station není ani stínem své předchůdkyně…
Jako vystřižená ze snu
2 300 000 m³. Právě tolik zeminy je vykopáno během stavby. Odpovídá to 0,01 objemu slapské nádrže. 27. listopadu 1910 je stanice po dílčích spuštěních provozu otevřena celá. Jen za tento jediný den sem přijde více, jak 100 000 lidí!
A to nejen kvůli dopravě, byť jde o první nádraží obsluhující New York z jihu. Vejít se dá ze všech světových stran. Loudat se můžete 70 metrů širokými kolonádami, které přiléhají k vozovkám ze severu a jihu nádraží. Vytyčují je 11 metrů vysoké sloupy.
Marné protesty
Nechybí sochy alegorických postav a také kamenní orli. Jenže v 50. letech osobní doprava po železnici dostává na frak. Budova jak vystřižená ze snů kořených fantastikou chátrá.
Několik objektů je strženo a 28. října 1963 začne demolice nadzemní části hlavní budovy. Protestuje proti ní veřejnost i zástupy odborníků – bohužel marně.
