Výřečnost, smysl pro humor, jiskra v oku i jistý šarm. Všechny tyto předpoklady, jak okouzlit společnost, tento mladík má. A tak není divu, že se mu podaří husarský kousek. Dokáže nespočet lidí přesvědčit, že je synáčkem hvězdy první kategorie.

Hádej, kdo dnes přijde na večeři. Jestli se vám při této větě vybaví skvělý herec Sidney Poitier (*1927), pak máte již odpověď na otázku, kteréhopak slavného tatínka si kdysi neznámý mladík David Hampton (1964–2003) přisvojil. Problém je, že „adopce“ je zcela nelegální a jedná se o jeden velký podvod.

Máme slavné táty!

David přitom přijde na svět v Buffalu coby nejstarší syn advokáta a v 17 letech se přestěhuje do New Yorku, aby zde našel štěstí. Jak později vzpomíná jedna z jeho kamarádek, právnička Susan V. Tipographová:

„New York bylo pro něj to pravé místo. Věřil, že právě tam žijí báječní lidé.“ Městem se David protlouká dva roky, než konečně narazí na svou životní příležitost.

Jednoho večera se společně s kamarádem pokouší dostat do proslulého klubu Studio 54. Když je hlídač u vchodu nechce vpustit, přijde dvojice přátel s výmluvnou historkou – David se prohlašuje za syna Sidneyho Poitiera, jeho kamarád zase za potomka herce Gregoryho Pecka (1916–2003).

Až na vrchol společnosti

Lest mladíkům vyjde. Když vyšla jednou, může se to podařit znovu. Vidina peněz, slávy a života v luxusu je pro Davida silným motivem. Neváhá zlepšovat své vystupování, znalosti historie či literatury, aby dokázal okouzlit společnost.

Přesně tu společnost, jejíž se hodlá stát nedílnou součástí – americkou smetánku a umělecké mistry.

Ukradený poklad

Povedený trik s falešnými identitami Davida natolik osmělí, že se rozhodne jít svou nekalou cestou ještě dál. Ukradne adresář studenta Roberta Stammerse celý napěchovaný velice užitečnými kontakty.

Později se snaží svět přesvědčit, že mu notýsek zůstal omylem sám ležet v batohu, ale i kdyby to náhodou byla výjimečně pravda, Hampton se rozhodně nezdráhá využít všechna cenná telefonní čísla ke svému prospěchu.

Historka o přepadení prochází

„Jsem… jsem spolužákem vašeho syna, jmenuji se David… David Poitier. Moc se omlouvám, že váš vyrušuji, ale… přepadli mě, uhodili mě do hlavy, já… Já nevím, co si počít…,“ blekotá hlas v telefonu a prosí o pomoc.

Volané osoby ani nenapadne, že si z nich někdo může takto ošklivě vystřelit. V drtivé většině proto vždy nabídnou Davidovi nejen svou účast. „Když už jsou tak ochotní, co z nich nevymámit ještě víc?“ napadá vždy Hamptona a zkouší, kam až může zajít.

Je až neuvěřitelné, co všechno mu prochází. Jeho oběti mu pravidelně nabízejí nocleh, dobré jídlo a ještě peníze. Vždyť David je tak vtipný a milý mladý muž!

Za pár dní přijede

Až příliš důvěřiví lidé si vždy rádi vyslechnou mladíkovo povídání, které se jen hemží historkami ze života s jeho „tatínkem“ a mnohdy si i přisvojí malé roličky v jeho filmech. Ovšem Sidney Poitier nemá ani tušení, že po New Yorku běhá jeho „syn“.

Ten přitom často používá podobný příběh – Sidney Poitier má už jen za pár dní přijet do hotelu Pierre, a tak Davidovi jeho hostitelé nezřídka kdy nabídnou nocleh a útočiště rovnou na oněch několik dní.

David je chytrý, ví, jak na to, a tak nabídky využije na jednu až dvě noci, vezme si nějaký příspěvek, a pak se vypaří.

Nenaletí jen podivínský malíř

Slavných lidí, kteří skočí Davidu Hamptonovi na špek, je až úctyhodné množství.

Na seznamu nechybí jména jako Gary Alan Sinise (*1955), který je známý především jako poručík Dan z filmu Forrest Gump nebo detektiv Mac Taylor z Kriminálky New York, herečka Melanie Griffith (*1957), ale ani módní návrhář Calvin Klein (*1942).

Jediný, kdo zůstane vůči Davidovu šarmu imunní, je malíř Andy Warhol (1928–1987), přestože na něj zkouší mladík svou fintu hned několikrát.

Vzniká mistrovské dílo

Osudovou dohru má Hamptonův podvod v případě editora magazínu Newsweek Osborna Elliotta (1924–2008). Manželé Elliottovi totiž ráno svého hosta nachytají ve vlastní posteli s nahým mužem!

David letí z domu a naštvaný editor se svěří s celým příběhem svému příteli – dramatikovi Johnu Guaremu (*1938). Co víc, Guare je z jeho vyprávění nadšený! Okamžitě se pustí do psaní scénáře inspirovaného Hamptonovým podvodem.

Hra Šest stupňů odloučení nakonec slaví obrovský úspěch. „Je to mistrovské dílo!“ hodnotí ji dokonce obávaný kritik z New York Times Frank Hart Rich (*1949).

Právo na vlastní život

Zde ale příběh nekončí. Hra získává v roce 1993 i filmovou verzi, kde se role Davida ujímá sám Will Smith (*1968). Ovšem Hampton, odjakživa hnán touhou po slávě a úspěchu, nelení.

Okamžitě svolává novináře, najímá si právníka celebrit Richarda Goluba a hodlá se s Guarem soudit – za to, že se dramatik inspiroval bez souhlasu jeho životem, jej žaluje o 100 milionů dolarů!

Je čas jít dál

Soud se ovšem nenechá vyvést z rovnováhy a jeho výtky neuzná. Naopak sám David je ten, kdo končí ve vězení, a to rovnou několikrát. Prvně putuje z Manhattanu rovnou za mříže 18. října 1983 a pobude si tam 22 měsíců.

Podruhé je zatčen za pronásledování Johna Guareho a výhružky smrtí. Ovšem čím jiným se po propuštění živit, když jediné, co skutečně umí, jsou podvody? Jisté je, že se z New Yorku musí přesunout dál, někam, kde ho ještě neznají.

Novinářům neunikne

Hampton tak začne cestovat po Americe a pokračuje ve svých tricích s falešnou identitou.

V roce 1996 se mu podaří další neskutečný kousek, když napálí coby Antonio de Montilio, syn bohatého lékaře z Kolumbie, rovnou dvě rodiny, které bydlí jen kousek od sebe.

Jenže jeho touha po slávě jej začíná dohánět – Hamptonův obličej už je tou dobou novinářům dobře známý, a tak jej neustále podrobují interview. Podvodník tak končí opakovaně ve vězení, vždy se ale dostane brzy zase ven.

Zpátky na místě činu

New York ho však stále láká, a tak se sem zase rád vrací. Jednou se dokonce snaží přesvědčit manažera divadla, že je právě on hercem, který ve hře Johna Guareho ztvárnil syna Sidneyho Poitiera.

Přivolané policii pak tvrdí, že s oním manažerem nikdy nemluvil a navíc dodává, že sám je obětí podvodníka vydávajícího se za představitele Davida Hamptona. „Víte, to se mi stává pořád,“ zní jeho odzbrojující reakce.

Až do dna, příteli!

O tom, jak výtečným a charismatickým podvodníkem David Hampton je, svědčí i případ jeho poslední oběti z října roku 2001. Tou je jistý Peter Bedevian, který se vydává tentokrát s „Davidem Hampton-Montiliem“ na schůzku.

Hampton z muže nejprve vyláká 1000 dolarů na dva lístky na charitativní akci pro podporu obětí útoku z 11. září, poté jej vezme do luxusní restaurace. Dvojice si užívá, David svého společníka baví a pobízí k nákupu těch nejlepších panáků whisky.

To nejlepší rande

Jak Bedevian vzpomíná, David je nadmíru vnímavý posluchač a člověk se s ním cítí velmi dobře a je středem pozornosti. Po všem tom dobrém jídle a pití se nakonec David zvedne a odskočí si na toaletu. Ke stolu se však už nevrátí.

Když je Peter Bedevian upozorněn policií, že jej právě napálil slavný zkušený podvodník jménem David Hampton, muž si posteskne: „Upřímně? Bylo to to nejlepší rande, které jsem kdy měl!“