Bůh vysadil zahradu a přivedl do ní člověka. Adamovi a Evě se tam dařilo skvěle. Měli tolik jídla, co hrdlo ráčilo. A ten boží klid! Jen jedno jim bylo zapovězeno – sníst jablko ze Stromu poznání. Když tak učinili, Bůh je z ráje okamžitě vyobcoval.
Tolik v krátkosti pověst o vyhnání z ráje. Pověst? Co když zahrady Eden skutečně existovaly?
Mytické zahrady Eden hledali i slavní cestovatelé, mořeplavci, objevitelé. Marco Polo i Kryštof Kolumbus. Pojďme ale přece jenom trošku s dobou. Moderní historici dávají spíš než strohým náznakům v Bibli přednost historickým textům a současným vykopávkám.
A také pečlivému studiu satelitních snímků oblastí, v nichž se nález legendárního ráje předpokládá.
Kde by mohl být ráj?
Na to, kde se nacházela země, v níž létali pomyslní pečení holubi přímo do pusy, existovaly ještě před několika lety tři hlavní teorie.
Autor té první, britský archeolog David Michael Rohl umístil Eden do severoíránského města Tabríz, centra provincie Východní Ázerbájdžán. Rohl tu našel několik pozoruhodných podobností s popisem bývalého Edenu.
Především lze ve zdejším klínovém písmu najít zmínky o území s názvem Guan. Blízká řeka Aras v blízkosti hory Ararat byla ještě v 7. století známá pod názvem Gihun. To zase není tak daleko od biblického veletoku Gihon, která podle Bible obtéká území Kuš. A ke všemu hora v blízkosti se jmenuje Kuscha Dagh (hora Kuš).
Stopy vedou k vyhaslé sopce
Druhá teorie umisťuje Eden do jihovýchodní Anatolie v dnešním Turecku. Příjemné klima, které vystřídalo končící dobu ledovou, by mohlo být ideální pro vznik podobného ráje.
Úrodná půda na svazích vyhaslé sopky Karaca Dag a obří pole s divoce rostoucím obilím, která se nemusela obdělávat, svědčí o možnosti, že rajská zahrada musela ležet v blízkosti dnešního města Urfa v pohoří Taurus.
Tam, kde pramení Eufrat a Tigris, dvě řeky, které jsou v souvislosti s Edenem jmenované v Bibli.
Na kameni je strom s hadem!
Jeden velmi důležitý důkaz se objevil poměrně nedávno. V roce 2014 byl ve sledované oblasti objeven kámen, na němž je vyobrazen symbol stromu a hada. Kámen, který byl někdy kolem roku 8000 př. n. l.
zasypán, stejně jako celé okolí, po výbuchu vulkánu Karaca Dag. Daleko předtím, než se zmínka o zahradě Eden objevila v Bibli. Většina expertů považuje za nejpravděpodobnější třetí teorii.
Eden podle ní ležel v Mezopotámii severně od Perského zálivu, v zatopené deltě řek Eufrat a Tigris. Archeolog Juris Zarins má za to, že se mu podařilo objevit i další dvě zmiňované biblické řeky Píšon a Gíchon.
Tady musela být neskutečně úrodná půda…
Vědec z americké státní univerzity v Missouri objevil na satelitních snímcích dvě dávno vyschlé řeky. Jedna sem přitékala se Saudské Arábie, druhá z Iránu. A hlavně, obě se dříve vlévaly do Eufratu a Tigris. Podle Jurise Zarinse to znamená jediné:
Území na soutoku čtyř biblických řek prostě musí být bájný Eden. A přidává jedno čistě praktické zdůvodnění své teorie: Půda, která byla zalévána tolika veletoky, musela být neskutečně úrodná. Proč ale ráj úplně zmizel z map?
Na vině by mohly být velké klimatické změny, které proběhly na konci poslední doby ledové okolo 10 000 let př. n. l. Tající ledovce postupně zvedly hladinu moří a Perský záliv ukrojil velký kus území. Kdysi tak úrodné území zalila slaná voda.
Farmář netušil, jaký objevil poklad
Jenže mezitím se objevila teorie čtvrtá. Letos je tomu přesně čtvrt století, kdy chudý turecký farmář učinil na svém poli objev. Při obdělávání svého políčka se za jeho prastarým pluhem doslova vylouplo ze země několik nenápadných kamínků a zbytků kostí.
Trvalo dalších dvacet let, než svět zjistil, že se na úpatí hory Göbekli Tepe na hranicích mezi Tureckem a Sýrií nachází poklad nedozírné hodnoty.
Našli jsme zahradu Eden. Nebo ne?
V ráji navíc patřilo všechno všem. Kořist lovců i laskominy sběračů se poctivě každý den rozdělily. Najednou se objevili majitelé pozemků a zvířat. První hranice i ploty. Soukromý majetek, který se dal volně přirovnat k zakázanému ovoci.
A taky první zloději, kteří po zakázaném ovoci sáhli. Adam a Eva sebrali zakázané jablko. Byla to jen shoda okolností? Každopádně se zdá, že je jen otázkou času, kdy kdosi svolá tiskovou konferenci a vysloví větu, na níž po staletí lidstvo čeká: „Našli jsme zahradu Eden.“
