Nešťastný francouzský monarcha vstoupí do dějin jako nejkratší dobu vládnoucí panovník všech dob.
„Volnost! Rovnost! Bratrství!“ zní nadšené výkřiky na pařížských bulvárech. Je rok 1789 a právě vypukla Velká francouzská revoluce. Pro vládnoucí dynastii Bourbonů znamená tento převrat nemalou pohromu!
Král Ludvík XVI. (1754–1793) skončí i se svojí chotí Marií Antoinettou (1755–1793) pod gilotinou a většina přeživších členů jeho rodiny prchá ze země!
Mezi nimi odchází v roce 1792 do exilu také panovníkův mladičký synovec Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (1775–1844). Ve vyhnanství se Ludvík všemožně snaží podpořit restauraci bourbonské monarchie.
V pouhých 20 letech například vede royalistické povstání v západofrancouzském regionu Vendée. Revolta nicméně skončí nezdarem.
Donutí ho odstoupit!
S pádem císaře Napoleona I. (1769–1821) nastanou Bourbonům lepší časy.
Jejich vláda v největším státě západní Evropy je obnovena a sám Ludvík Antonín se po smrti svého bezdětného strýce Ludvíka XVIII. (1755–1824) rázem posouvá na pozici francouzského korunního prince.
Jenomže uplyne jenom pár let a lidové vrstvy, nespokojené s konzervativními panovníky, se vzbouří znovu a princův otec Karel X. (1757–1836) je 2. srpna 1830 po tzv. červencové revoluci donucen odstoupit!
Podle tehdy platného následnického práva se tak vévoda z Angoulême stává novým králem jako Ludvík XIX. Nicméně vladařským titulem se honosí sotva 20 minut!
Ukryje se v Praze
Záhy po Karlovi musí totiž na nátlak parlamentu podepsat abdikaci i on a královskou korunu nakonec přebírá jeho vzdálený příbuzný Ludvík Filip (1773–1850).
Nejkratší vládní období v dějinách měl strávit posloucháním proseb své ženy Marie Terezie Bourbonské (1778–1851), aby na podmínky povstalců nepřistoupil.
Zbytek života pak sesazený monarcha stráví ve vyhnanství, během kterého krátce pobývá také na Pražském hradě.
