Vlastní dům, pozemek, otroky nebo obchod. Stávají se kněžkami, věští a léčí. A ty, které přijdou na svět v královské rodině, klidně mohou vládnout celé zemi. Starověké Egypťanky si užívají nezávislost.

Některé ženy ve starověkém Egyptě se rozhodly, že se nevdají a nebudou mít děti. Místo toho vstoupí do služeb bohů jako kněžky. „Jsem kněžka bohyně Hathor,“ představí se starší žena v bílém lněném rouchu. „Tančím, zpívám a přináším oběti.

A přitom pomáhám světu být v rovnováze.“ Kněžky mají v chrámech důležitá postavení. Někdy fungují zároveň i jako věštkyně nebo lékařky. Jsou vzdělané, umějí číst a psát, znají byliny i modlitby. „V chrámu jsem doma. A bohyně se o mě stará,“ říkají.

Pracuji, vydělávám a rozhoduju

Ne všechny Egypťanky se ale stanou matkami nebo kněžkami. Některé si řeknou: Chci být nezávislá. „Já vedu tkalcovnu,“ říká pyšně žena jménem Tia. „Rozdávám práci dalším ženám, vyrábíme látky pro palác a chrám.

Vydělávám dost, abych si koupila vlastní dům.“ Jiné ženy vedou pekárny, obchody. Umějí si spočítat zisk, napsat smlouvu a dokonce se mohou i soudit. „Nezávislá žena se ničeho nebojí,“ dodávají a mají je za to v úctě i muži.

Dcera faraona, žena s korunou

A co dívky, které se narodí v královské rodině? Ty mají velmi zvláštní postavení. Někdy se stanou královnami, regentkami nebo dokonce faraonkami, třeba jako slavná Hatšepsut (vládne 1479–1458 př. n.

l.). „Nejsem muž, ale vládnu jako faraon!“ prohlašuje Hatšepsut a nosí i tradiční faraonskou falešnou bradku. Královské ženy se učí jazyky, náboženství, správu říše.

V některých obdobích mají skutečný politický vliv, rozhodují o stavbě chrámů, vedou úřady, mají vlastní pečeť.

„Jsem královna, ale i matka a opora země,“ řekla by královna Teje, manželka slavného faraona Amenhotepa III. (vládne 1390–1353 př. n. l.).