Symbol Českého ráje a jeden z nejoblíbenějších turistických cílů na severu Čech. To je hrad Trosky, s nímž je spjata bohatá historie i řada legend, pověstí a záhad.

Jaká tajemství ukrývá masivní čedičová skála, mohutné hradní zdi a dvojice slavných věží Baba a Panna?

Příběh jednoho z nejtajemnějších hradů na českém území se začíná psát na konci 14. století. Patrně mezi lety 1380 a 1390 se šlechtic Čeněk z Vartenberka poohlíží po lokalitě, kde by mohl nechat vystavět mohutnou pevnost.

Volba padne na dvojici čedičových skal, které jsou ideálním místem pro umístění obranných věží a mezi kterými je i dostatek prostoru pro vnitřní hrad s obytnými paláci.

Stavba na dluh

Stavba probíhá zdárně, ale kvůli nesnadnému terénu se vše prodraží a šlechtic je nucen se zadlužit u krále. Právě jemu nakonec hrad v roce 1394 připadne.

Tím však teprve začíná dlouhá historická cesta, ve které nechybí celá řada různorodých majitelů, krvavé bitvy i dodnes nerozluštěná tajemství. To první na sebe nenechá dlouho čekat.

Ještě před koncem století se totiž Trosky dostávají do rukou Pánů z Bergova, se kterými je spjata pozoruhodná pověst.

Ukryli tam poklad?

Dne 1. listopadu roku 1415 přijíždí do Opatovického kláštera ve východních Čechách dvojice šlechticů se svými zbrojnoši:

Jan Městecký z Opočna (1380–1431?) a Ota z Bergova (1399–1452), majitel mnohých panství a mimo jiné i hradu Trosky.

„Zatímco páni družně klábosili s opatem Petrem Lazurem, cpali se jeho zvěřinou a hojně nalévali jeho vínem, zbrojnoši zatím v tichosti obsazovali klášter a pobíjeli mnichy,“ píše o zákeřném přepadení a vyrabování kláštera český záhadolog Jan Novák (*1951).

Během přepadení se oba urození pánové snaží dostat z opata informace o tom, kam uložil klášterní bohatství. A zatímco písemný záznam praví, že se jim to nepodařilo, mnozí záhadologové věří, že to možná byli právě oni, u koho pověstný poklad skončil. Mohl následně putovat právě na hrad Trosky, jak praví často zmiňovaná teorie?

Odolal husitům

Pakliže se bohatství ze vzdáleného kláštera opravdu dostalo do podzemí severočeské pevnosti, neexistují o tom žádné důkazy. Dějiny navíc uhánějí dál a na celé království se řítí bouře v podobě husitské revoluce.

Během husitských válek se Trosky stávají jednou z nejvýznamnějších bašt katolíků a důležitým místem, na kterém se potkávají poslové z Čech s těmi Hornolužickými.

Husité si však význam hradu brzy uvědomí a v roce 1424 proti němu poprvé vytáhne vojsko vedené samotným Janem Žižkou (1360–124). Obléhání netrvá dlouho.

Zkušený vojevůdce si rychle uvědomí, že je hrad prakticky nedobytný a zanechá snah o jeho pokoření. Stejně dopadnou o čtyři roky později i husitští sirotci, kteří se snaží využít nedávného požáru věže Baby.

Opravdu šlo husitům jen a pouze o strategický význam hradu? Nebo se snad doslechli o tom, že tam Bergové ukrývají opatovický poklad?

Loupežnická historie

Nějakou dobu se zdá, že Trosky si svou nedobytnost udrží navěky. Jenže to, co se nepodařilo husitům, se o pár let později povede loupeživým rytířům, vedeným jistým Kryštofem Šofem z Helfenburku.

Jde o mazaného banditu, který hrad za nejasných okolností (patrně lstí) obsazuje a dlouhá léta plení široké okolí, přepadá kupce i celá města. Vše nakonec dojde tak daleko, že je Šof prohlášen za zemského škůdce a je proti němu vyslána ozbrojená výprava.

Jenže Trosky opět dostojí své pověsti a mazaný Šof s dvěma stovkami mužů se dokáže ubránit. Ještě celé čtyři roky zřejmě sídlí banda na hradě, který se tak až v roce 1444 znovu dostává do rukou svých majitelů.

Jakým způsobem k tomu došlo a co se vlastně stalo s Kryštofem Šofem a jeho muži, není zcela zřejmé. Traduje se však, že po nich v hradním podzemí zůstalo množství pokladů, nasbíraných během jejich loupeživých výprav.

Z hradu zříceninou

V dalších desetiletích a nakonec i staletích Trosky pomalu ztrácí svou pověst nedobytného hradu.

Postará se o to především král Jiří z Poděbrad (1420–1471), kterému se v roce 1469 podaří pevnost dobýt a učinit z ní jedno z center své hospodářské správy. V průběhu 16. století hrad několikrát změní majitele a jeho význam zvolna upadá.

Tečku za kdysi mocnou a obávanou pevností pak učiní třicetiletá válka. Během ní je hrad několikrát dobyt, a nakonec i vypálen. V roce 1681 píše známý český učenec Bohuslav Balbín (1621–1688), že je sídlo ve stavu, kdy ho již není možné opravit.

Z hrdé pevnosti se tak postupně stává zřícenina zarůstající plevelem a místo, na které vyráží lidé z okolí hledat bájné poklady nebo zkoušet svou odvahu.

Kolem dvojice věží totiž postupně přibývá tajuplných pověstí zkazek o strašidlech, prohánějících se mezi rozpadajícími se zdmi. Co se o Troskách povídá dnes?

Duchové a přízraky

Zajímavá pověst souvisí kupříkladu se samotným pojmenováním obou věží. Traduje se, že krátce po vzniku hradu pověřil pán z Bergova jeho správou svou matku a dceru.

Po čase se však obě ženy začaly hádat, která má na hradě větší rozhodovací právo, až si nakonec každá z nich zabrala jednu věž: dcera tu vyšší a užší a matka tu nižší a zavalitější.

Poněkud strašidelnější verze pověsti pak praví, že se kvůli jejich hašteření služebnictvo rozprchlo, hrad zchátral a obě ženy nakonec zmizely. Jejich přízraky se mají v okolí potulovat dodnes. Duchové jsou vůbec oblíbeným folklórním motivem na Troskách.

Dokládá to i příběh mlynářského pomocníka Jakuba. Ten prý v roce 1841 při návštěvě hradu spadne do jakési průrvy a skončí v podzemí. Když se mu podaří vyšplhat ven, spatří hrad v jeho bývalé slávě včetně přízračných rytířů a dalších postav.

Propadl se snad mladík do minulosti, jak by se mohlo zdát? Nebo se při pádu prostě jen praštil do hlavy?

Průrva pekelná

Povídačky o podzemí hradu Trosky by vydaly snad i na celou knihu. Nejen že se pod sídlem má ukrývat poklad, ale především to má být místo ukrývající vstup do samotného pekla. Takový motiv není v českém folklóru až tak výjimečný.

Ostatně pověst o pekelné bráně najdeme třeba i na ne zas tak vzdáleném hradu Houska. V případě Trosek se má pekelná brána nacházet hluboko v puklině, nad kterou hrad vznikl.

Traduje se, že už při jeho budování z průrvy přicházely všemožné pekelné bytosti a snažily se stavbu překazit tím, že působily nejrůznější nehody a neštěstí. Nakonec však byla průrva zastavěna a díky tomu dnes tvorové z pekla nemohou na náš svět.

Mnozí historici věří, že tuto pověst mohly inspirovat už keltské mýty. Právě pro Kelty byl totiž Český ráj posvátným územím s množstvím přírodních svatyní a observatoří.

Podzemní labyrint

V současnosti je pro většinu lidí pověst o pekelné bráně už jen zajímavým střípkem lidového folklóru. To však neznamená, že by se pod Troskami skutečně nenacházely podzemní prostory.

Jejich plné prozkoumání a zmapování sice znemožnila eroze a s ní související sesuvy písku, náznaky o existenci některých dosud neobjevených míst však najdeme v historických záznamech.

V těch se píše kupříkladu o podzemní hladomorně či o únikové chodbě, díky které bylo možné hrad zásobovat během obléhání. Kde mohla tato chodba končit? Mnoho lidí věří, že v jeskyni Sklepy, která se nachází v nedalekém skalním městě.

Dosavadní průzkumy této jeskyně naznačují, že z ní skutečně vedou dnes už zasypané chodby směrem k hradu. Podaří se někdy některé z nich odkrýt? Nebo zůstane podzemí Trosek už navždy tajemstvím?