Na trůnu sedí král „Dobře“, jak se říká Vladislavu II. Jagellonskému (1456–1516). I když je oddaný katolík, při korunovaci slíbí Čechům náboženskou svobodu. Naplní své sliby?

První pražská defenestrace? Více zde!

Roku 1478 ustaví kališníci výbor 12 osob, které se mají starat o to, aby král dostál svých slibů. Stížností ale přibývá.

Král se snaží tlumit emoce na jedné i druhé straně, když ale v červnu 1483 vypukne v Praze mor, uteče před nákazou do Plzně a nakonec do Třebíče. Pražané se zatím začínají pomalu ale jistě bouřit. Šíří se zvěsti, že král umírá na mor.

Konšelé se spojují s katolickou elitou a chystají se vyhnat z města všechny vyznavače odlišné víry. Tenhle plán ale nezůstane utajen. Ve čtvrtek ráno 24. září 1483 zvony Týnského chrámu ohlásí osmou hodinu. Pak ale začnou bít jako na poplach – to je smluvený signál!

Do všech tří radnic – Novoměstské, Staroměstské a na Menším městě pražském (dnes Malá strana) – vtrhnou kališníci a rozpoutají krvavý převrat. Nejhůř dopadnou radní z Nového města. Sedm z nich napadnou husité a teče první krev.

Poté začnou házet zasedající muže z oken. Řada z nich při dopadu na tvrdou zem ještě žije, byť s vážnějšími zraněními. Okolní obyvatelé nejdřív pomáhají – vtahují je do bezpečí svých domů, kde je ošetřují.

Vzbouřenci ale rychle rozhlásí, že kdo pomůže konšelům, přijde o hlavu i majetek.

Nejpodivnější a možná i nejkrutější osud potká purkmistra Jana Klobouka (?–1483). Když se rozezní poplašný zvon, vyšle jednoho z konšelů, aby zjistil, kdo zvoní. Konšel zemře ještě na Staroměstském náměstí.

Purkmistr spatří dav, když stojí ve dveřích a vyhlíží konšela. Nestihne utéct – jeden z měšťanů mu probodne nohu. Nešťastník ale není hloupý – předstírá v kaluži krve smrt. Jenže dav se ho přesto rozhodne vyhodit oknem!

Purkmistrovi se povede chytit za rám okna, ale dav do ní tluče tak dlouho, až se pustí. Jan leží pod okny, krvácí, má zlomeniny – ale žije! Na radost je ale zatím brzy. Jana o dva dny později popraví…

Po katolících jsou na řadě Židé. Rozhořčení Pražané kradou a ničí vše, co jim patří. Jakmile se o vzpouře dozví král, sesbírá osmitisícové vojsko a vydá se na Kutnou Horu. Původně chce táhnout na Prahu, ale nevěří si a pomoci okolních vládců se nedočká.

Zalekne se i obrany Kutné Hory a usadí se v nedaleké Čáslavi. Následuje vleklé vyjednávání, které završí Kutnohorský sněm 24. září 1484, na kterém Vladislav II. Pražanům odpustí pod podmínkou, že vrátí Židům majetek a jemu Pražský hrad.

Roku 1485, na dalším sněmu v Kutné Hoře, je vyhlášený smír mezi kališníky a katolíky.