„To bv bylo, aby se to nepodařilo,“ mumlá si Mikuláš Weber, správce thunovského panství. Objev hlíny v nedalekých Černicích mu nedá spát. Ale ať se snaží jak se snaží, pořád to není ono…

V 90. letech 18. století objeví správce thunovského panství Mikuláš Weber na pozemcích kolem Klášterce nad Ohří kaolín. Se souhlasem hraběte Františka Josefa Thuna (1734–1800) začne s hlínou experimentovat.

V zahradní grotě postaví roku 1793 pec a zkusí v ní vypalovat doma tvarované nádobí. První pokus mu ale bohužel nevyjde.

Nedaří se ani znalci

Na druhý pokus si Weber pozve arkanistu (znalec tajemství výroby porcelánu – pozn. red.) J. N. Fetzera. I tentokrát jejich snaha ale bohužel vyjde na prázdno. Teprve třetí pokus, kterého se zúčastní odborník J.G. Sonntag, je úspěšný.

V nové peci proběhne první výpal 15. září 1794. Dochová se z něj koflík s nápisem „Vivat Böhmen“ ze špinavě žlutého porcelánu.

Kazy v glazuře

Začátky znamenají nečistý šedavý porcelán s glazurou, ve které se objevují kazy. I v roce 1796 se občas stane, že se výpal nepodaří. Teprve kolem roku 1805 je už porcelán bílý a kvalitní a obstojí v tvrdé konkurenci.

Roku 1820 přebírá porcelánku do výhradního vlastnictví J. M. Thun. 15. března 1822 získává hrabě privilegium výroby porcelánu.

Úspěch na trhu

Největší rozkvět továrna zažívá v letech 1850–1872. Ředitel Johann Hillardt buduje novou pec a rozšiřuje počet malířů. Oblíbené květinové motivy slaví úspěch.

Na Hillardtovu práci navazuje další ředitel Karl Vernier, který rozšiřuje odbyt a vedoucího malíře posílá na studia do Vídně. Koncem 19. století je klášterecká továrna jedním z největších výrobců porcelánu u nás.

Zestátnění továrny

Do roku 1945 zůstává továrna majetkem rodiny Thunů, po té následuje její zestátnění. V 70. letech 20. století se dočká přemístění do nových prostor. Po roce 1989 se stává akciovou společností.

Svými výrobky dostojí tradici, protože je druhou nejstarší porcelánkou v Čechách (nejstarší porcelánka Haas and Czjzek pracovala v Horním Slavkově už v roce 1792.