Plakát na dražbu otroků ve Virginii hlásá: „Kupte si silného Jamese!“ Následuje barvitý výčet dalších, kteří jsou ke koupi, včetně jejich předností. Kolemjdoucí se se zájmem začtou. „Pár lidí na plantáže by se mi hodilo,“ prohlásí jeden z farmářů. Uvažuje o koupi.
Reklama přiláká dost lidí. Otroci, kteří na severoamerický kontinent připluli z Afriky, jsou roztřídění podle ceny. Zdraví silní muži jsou nejdražší, za něžné pohlaví se platí méně. Hlavním kritériem při posuzování žen je velikost prsou.
Dívky s pevnými ňadry jsou lépe hodnocené: Předpokládá se totiž, že mohou být ještě panny. Děti bývají gratis jako bonus pro důležité zákazníky, nebo se mění třeba za tabák či bižuterii.
Plakáty na dražby
S lidmi černé pleti se tu zachází hůř než s dobytkem. Všechno je ale podle práva. Obchod s otroky je legální od roku 1611, první loď s nimi do Severní Ameriky připlouvá o osm let později. Otroctví uznávají jako první roku 1641 v Massachusetts, později i jinde.
Ruku v ruce s tím jde i reklama. Na veřejné dražby otroků je třeba vyrábět plakáty. Africké ženy jsou čtyřikrát levnější než muži.
Doména měst
Současná americká publicistka Marilyn Kern-Foxworthová ve své knize Teta Jemima, strýček Ben a Rastus:
černí v reklamě včera, dnes a zítra tvrdí, že „bez efektivní reklamy by nedošlo k takovému hospodářskému vzestupu.“ Později se plakáty stávají doménou měst – první plakátovací sloup převážený na káře se objeví roku 1824 v Londýně.
