Směsi na pečení, pudingy, dezerty v prášku, mražené pizzy. To všechno je Dr.Oetker. Slavná německá rodinná firma založená roku 1891 v Bielefeldu. Její sladkou historii však poznamená krutě hořký zločin.

V roce 1976 je Richardu Oetkerovi (*1951) pětadvacet let. Studuje potravinářství na vysoké škole ve Freisingu (necelých 25 km severně od Mnichova). Večer 14. prosince spěchá z přednášky, když se náhle objeví maskovaný Dieter Zlof (*1942) ozbrojený pistolí a donutí ho nastoupit do své dodávky.

„Vlez tam!“ ukáže pistolí na bednu vybavenou provizorní klimatizací. Je 140 cm dlouhá, 70 cm široká a 80 cm vysoká. Richard, který bez šesti centimetrů měří dva metry, nemá na výběr. Stráví v ní 48 hodin.

Elektrické rány ho téměř zabijí

Zlof mu spoutá a ruce i nohy pouty připojenými na elektrický okruh propojený s tzv. chůvičkou. „Pokud se pokusíš volat o pomoc nebo na sebe upozornit, tohle ti dá pořádnou šlupku,“ varuje a zabouchne víko.

Zařízení je však špatně sestrojeno a nebohý mladík dostává silné elektrické rány i když je potichu. Jedna je tak silná, že si ve svalové křeči zlomí několik bederních obratlů a krčky obou stehenních kostí.

Navíc má kvůli v těsném prostoru stlačený hrudník a nemůže dýchat.

Nejvyšší výkupné v německé historii

Hodinu před půlnocí zazvoní telefon. Když Marion Oetkerová zvedne sluchátko, uslyší: „Unesli jsme vašeho manžela.“ Podlomí se jí kolena. „Nevolejte policií ani tisk. Ozveme se.“ Když zavolá znovu nediskutuje: „Chceme 21 milionů. V hotovosti. Jinak ho popravíme.“ Ačkoli se zdá nemožné takovou částku sehnat, Richardova rodina to dokáže. Bratr August postaví odpoledne 16. prosince kufr plný tisícimarkových bankovek na určené místo v podzemí nákupní pasáže Stachus.

Šance na přežití je padesát procent

Později téhož dne je na udaném místě nalezen Opel Commodore a na zadním sedadle polomrtvý Richard. Šance na přežití je podle lékařů sotva poloviční. Zatímco bojují o jeho život, policie rozjíždí rozsáhlé pátrání. Bezvýsledně.

Zlof nezanechal žádnou stopu, ani jediný otisk prstu. Trvá dva roky, než je zatčen. V lednu 1970 se totiž pokusí uložit na konto větší sumu a pokladník podle čísel zjistí, že jde o policií sledované bankovky.

Dvacet let ho nespustí z očí

Zlof se nepřizná, a tak je případ uzavřen až tři roky poté, co si v lednu 1994 odsedí patnáctiletý trest. Kufr, pečlivě zabalený do plastových pytlů, má zakopaný v lese. Ačkoli téměř polovina bankovek vlhkostí zetlela, stále má v přepočtu téměř 200 000 000 korun.

Netuší, že je stále sledován a 27. května 1997 se pokusí výkupné „vyprat“ v Londýně. Je znovu zatčen a konečně se přiznává. Případ je uzavřen. Ne však pro Richarda, který podstoupil desítky operací a dodnes nemůže dlouho stát, ani pořádně chodit.

Po letech mlčení se proto zapojí do práce sdružení Bílý kruh, které radou i finančně pomáhá obětem trestných činů.