Řek pozoruje v palaistře, zápasnické škole, asi šestnáctiletého mladíka, který bere do rukou míč a obloukem ho hází dopředu. Z krásného těla a ladných pohybů se dostává do takového duševního vytržení, že se neubrání výkřiku. „Je nádherný, prostě dokonalý,“ vydechne. Nikdo z diváků se ale nepodivuje, že vyjadřuje obdiv osobě stejného pohlaví. I ostatní řečtí muži mládencovy půvaby doslova hltají očima.

Ve starověkém Řecku intimnímu přátelství muže s mladíkem nikdo nebrání, ale naopak je všichni ochotně podporují. Mít svého mladého chráněnce patří v Aténách i ve Spartě jaksi k bontonu. Úplně jinak se ale k otázkám vztahů mezi lidmi stejného pohlaví postaví staří Římané. Zatímco za císařství jde o docela běžný jev, s nástupem křesťanství se podobné praktiky tvrdě odsuzují…

Duševní spřízněnost nebrání smyslnosti
Už od 7. století př. n. l. se v řeckých spisech objevuje motiv dvou zamilovaných mužů. S podobně popsanou vášní mezi mužem a ženou se ovšem setkáme až o několik století později. Atéňané přistupují k homosexualitě filozoficky jako k souznění duší. Aténští myslitelé pěstují se svými žáky vztahy podobné spartskému modelu, ovšem bez vojenské disciplíny. „Nemohu si vzpomenout na období, kdy jsem nebyl zamilován,“ vzpomíná aténský filozof Sókrates (469 – 399 př. n. l.), propagátor lásky k mladým chlapcům. Podle řeckého historika Diogéna Laertia (3 st. n. l.) měl mladého Sókrata v oblibě jeho učitel Archeláos (5. st. př. n. l.). „Oddávali se smyslnosti stejně jako později filozofii,“ říká o jejich vztahu otevřeně Diogénes.

Jaký je ideální věk milence?
Řečtí pederasti, starší muži vyhledávající společnost mladých chlapců, se často dohadují o ideálním věku svých milenců. Tvrdí, že žádoucí začínají mladí muži být po dovršení svých dvanáctých narozenin, a naopak v osmnácti letech už je považují za přezrálé.

Řecký filozof Stratón (asi 340 – 268 př. n. l.) píše: „Raduji se ze svěžesti dvanáctiletého chlapce, ale mnohem žádoucnější mi připadá svěžest toho, jemuž je třináct. Čtrnáctiletý je ještě sladší květinou a patnáctiletý je dokonce ještě kouzelnější….“ U starších chlapců už je ovšem opatrnější.

O osmnáctiletých Stratón říká: „Jestliže však někdo vzdychá po někom ještě starším, to, co žádá, aby mu dali, už není hra.“ Dává najevo, že pozornost starších mužů k mladým chlapcům se nejenom toleruje, nýbrž dokonce doporučuje, ale musí mít určité hranice.

Svatba po třicítce
Erastés, starší partner ve vztahu muže a chlapce, ovšem také musí splňovat určité podmínky. Je dospělým mužem, který několik let zodpovídá za výchovu a výcvik svého mladého milence erómena, ovšem pak se musí všech výhod vyplývajících z tohoto poměru vzdát. Nezbývá mu, než se zachovat jako zodpovědný muž. Společnost mu velí oženit se, založit rodinu a zplodit děti, aby zajistil zachování rodu a celého města. Žádná přesná věková hranice, která určuje, kdy se změní v otce rodiny, sice neexistuje, ale většinou se tak stane po dovršení třicátého roku.

Pomoc od pokušení
Kdy se může změnit erómen v erastése? Období 18 – 25 let považují staří Řekové za čas pohlavní nezralosti. Muž sice už dosáhl hranice dospělosti, ale ještě nemá tolik zkušeností, aby se mohl stát pěstounem svému mladšímu milenci. Proto se takové vztahy zakazují. Hlavním důvodem pederastie v Řecku není sexuální uspokojení, ale výchova. Někteří erómeni, mladí milenci, by také rádi zůstali ve styku se svým starším milencem i po osmnáctém roce a stali se tak skutečnými homosexuály. Překonat zmíněné kritické období pomáhají mužům i zákonodárci, kteří nařizují, že muži ve věku 18 – 25 let nesmí navštěvovat gymnázia a palaistry, aby nebyli vystaveni pokušení pořídit si z řad jeho žáků už nyní mladého milence.