Starověké chirurgické postupy si nezadají s těmi dnešními. Jak je lidé s tak primitivními nástroji vůbec dokázali provádět? V roce 2014 byla v místech někdejšího římského města Bathonea objevena lebka s vyvrtanou dírou.
„Otvor v lebce této osoby, které bylo něco málo přes třicet let, byl vyřezán zdravotníky na stejné úrovni, jako u dnešních mozkových chirurgů,“ tvrdí o objevu vědec Ömer Turan. Skutečně si už ve starověku dokázali lidé poradit s tak složitými operacemi?
Trepanace lebky a amputace končetin se po celé Evropě prováděly už v období 10 000 až 2000 př. n. l. Léčily se tak bolesti hlavy, duševní muka, u amputací zranění končetin a úspěšnost operací byla poměrně dobrá. Existuje řada dochovaných lebek, které svědčí o zhojených operacích.
Amputace končetin se už v době kamenné stávají docela běžnou záležitostí. Používá se ostře nabroušený pazourek, jako anestezii odvar z halucinogenních bylin, které lidé překvapivě znají už tehdy. K hojení pak poslouží přikládání antiseptických listů rostlin.
Blahodárně působí třeba šalvěj. Technologický postup celé operace je překvapivě propracovaný.
Zlý duch odchází
Skupinka pravěkých mužů se skloní nad jedním z mužů svého kmene. Položí ho na zem a rozmístí se kolem něj. Pevně ho chytnou za všechny čtyři končetiny, aby sebou nemrskal.
Další člen primitivního lékařského týmu mu dá vypít odvar z jakési halucinogenní rostliny. Muž po chvíli usíná a chirurgové konečně mohou začít pracovat. Vrtají otvor do lebky a tím uvolňují nitrolebeční tlak.
Celá akce chvíli trvá, pacient samozřejmě začíná krvácet. Za chvíli se už ale v lebce skví otvor, kterým má odejít zlý duch způsobující údajně nesnesitelné bolesti hlavy.
Léčebné postupy na výběr
Dávní předci zřejmě mají dokonce na výběr více léčebných postupů, o čemž svědčí dochované nálezy. Buď otvor jednoduše vyryjí pazourkem, nebo vyvrtají otvorů hned několik.
Zachovalé lebky vykazují třeba i pět otvorů, přičemž někdy mohou být otvory spojené dohromady. Odvrtané části lebky se stávají součástí amuletů. Velká část pacientů kupodivu přežije, což potvrzují nálezy zhojených lebek.
Například v roce 2012 se jedna taková lebka našla v okolí jezera Müritz v německém Meklenbursku.
Muž tu žil v období kolem roku 2400 před naším letopočtem „Kdo to provedl, musel svému řemeslu dobře rozumět,“ potvrzuje dávné umění současný německý lékař Jürgen Piek.
Ostatně trepanace se prováděly i na našem území. Dokázali si s nimi poradit lidé šňůrové keramiky žijící u nás před asi 4000 lety, lebky se našly v severozápadních Čechách.
