Speciální tunel pro převoz mrtvých, barbarské lékařské metody, tisíce mrtvých. Takovou pověst má jedno z nejstrašidelnějších míst na světě, bývalá léčebna pro pacienty s tuberkulózou v americkém státě Kentucky. Dnes je vyhledávaným cílem lovců paranormálních jevů.

Málokteré místo na světě je více proslulé paranormálními projevy a děsivou historií. Pověstný je především takzvaný tunel smrti, který měl být určen pro přepravu mrtvých těl z objektu.

Také poté, co budovu opustí poslední nemocní s TBC, je i její další osud pochmurný. Opět zde trpí a umírají lidé.

Na internetu je ke shlédnutí řada videí, pořízených během organizovaných nočních návštěv lovců duchů a některá vypadají nejenom pořádně strašidelně, ale také věrohodně.

Luxusní zařízení

Sanatorium Waverly Hills je před 2. světovou válkou považováno za nejmodernější v celé zemi. Nemocní se musí zapisovat na čekací listinu.

Pacientům je k dispozici například kadeřník, stomatolog, knihovna, divadelní sál, kde se zároveň promítají i filmy, každé lůžko je rovněž vybaveno sluchátky pro poslech rádia. Lehčí pacienti mohou navštěvovat nejrůznější zájmové kroužky.

Děti zde mají svou školu a na zahradě dětské hřiště. V sanatoriu je jako v obdobných zařízeních základem léčby především odpočinek, kvalitní strava a čerstvý vzduch.

Nerozrušujte pacienty mrtvolami!

Nemocní s tuberkulózou v pokročilém stádiu se však nevyhnou různým operacím. Například odnětí až sedmi žeber. Jindy se do plic  umístí balónek, který je po naplnění vzduchem uměle rozšíří. Tyto postupy však nejsou nějakou krutou specialitou tohoto zařízení.

Ve své době patří k běžným metodám při léčbě TBC. Přes veškerou péči však mnoho pacientů umírá. Pro odvoz mrtvých těl z léčebny je používán podzemní tunel, který slouží zároveň jako zásobovací koridor a v době 2. světové války také jako kryt.

Tehdejší vedení sanatoria totiž zastává názor, že pro udržení dobrého psychického stavu pacientů není dobré, aby vídali mrtvá těla.

Pohnutý osud sanatoria

S nástupem antibiotik a snížením počtu nemocných s TBC je léčebna v roce 1961 uzavřena.O rok později je zde otevřeno zařízení dlouhodobé péče pro přestárlé.

Ti zde žijí v příšerných podmínkách a zakouší týrání ze strany personálu i používání drastických léčebných postupů.

Proto je provoz zařízení ukončen státem v roce 1980. Sanatorium v dalších desetiletích opakovaně mění majitele a kdysi impozantní budova se stává zvolna ruinou, kde přespávají bezdomovci a pochybné existence.

Rušno v prázdné budově

Ti brzy líčí podivné události a setkání. Vyšetřovatelé paranormálních jevů totiž zjišťují, že v bývalém sanatoriu je klid opravdu jen zdánlivý. Jsou nadšeni a své zážitky prezentují i v televizních pořadech.

„Kolem půl čtvrté jsme viděli velké auto ze třicátých let. Svítili jsme na něj baterkami a obdivovali ho,“ popisuje jeden z mnoha zážitků americká odbornice na paranormální jevy Lynn S. Olsonová s tím, že mohlo jít o pohřební vůz.

V objektu je nyní možné absolvovat noční prohlídky pro veřejnost. Jejich účastníci opakovaně hlásí setkání s duchy dětí i dospělých. Bouchají zde prý navíc i dveře, je slyšet volání o pomoc, kroky i podivné zvuky, v kuchyni má být cítit vůně čerstvého pečiva.

Prokletý pokoj č.502

V pátém patře se nachází legendami opředený pokoj č. 502. Jedna zdravotní sestra se zde měla v roce 1928 oběsit, druhá pak skočit o čtyři roky později z okna.

Její přízrak tady lovci duchů údajně opakovaně viděli stát na parapetu.Nabízí se otázka, co přesně za neobvyklou hustotou duchů na metr čtvereční stojí. Je to jen reklamní tah, obchod a snaha současných majitelů vytěžit z ponuré minulosti budovy maximum? Anebo je to skutečně místo, kde mrtví nenalézají klid ani po smrti?