Čerty se to kolem Máchova jezera a Bezdězu doslova hemží. Na břehu jezera žil mlynář Matěj veselé povahy. Rád poseděl v hospodě, a proto zlaťáky zrovna neoplýval. Mlýn mu stál a půjčoval si od sousedů. 

Půjčoval si od souseda, ale nevracel, a proto začal vyhrožovat čertem. Ten skutečně přišel. Matěj si s ním změřil síly. Oba měli do během noci do ranního kohoutího zakokrhání vytvořit kopec. Bezradného chalupníka navštívila stará bába.

Nabídla mu kouzelnou zástěru. „Uneseš tolik kamení, kolik do ní nabereš,“ prohlásí. Když mu ale zástěru dá, musí ji pak vzít za manželku. Matěj udělá hromadu mnohem rychleji. Po ranním zakokrhání čert přizná, že prohrál.

Matěj si pak vzpomene na slib daný babici. Místo ní tam na něj ale čekalo mladé děvče, které vysvobodil ze zakletí a všechno skončilo slavnou veselkou.

Skutečnost? Jde o dílo krále

Bezděz má skutečně dva vrchy. Jde ale o dílo, které založil český král Přemysl Otakar II. (1233‒1278), mlynář na něm neměl žádný podíl.

Kromě příběhu O čertovi Na Bezdězu se na Liberecku vypráví také pověst O pokladu na Ronově, tedy známém hradu. Pojďme si ji přiblížit. Pod Ronovem bychom měli věnovat pozornost hadům a otvorům ve skále. Právě tady se prý usadila hadí královna.

Ronovský hradní pán ji chtěl získat. Ale při tomto zemřel a poté se jeho duch toulal okolím. Nejde ale o jediný ronovský příběh.

Postrádala dítě

Na Ronově být také ukrytý poklad, který je lidským očím zpřístupněn jenom na Velký pátek nebo Květnou neděli. Jedině tehdy k němu jeho strážci někoho pustí. Existuje i vyprávěnka o zdejší Bílé paní.

Podle ní tu máma s malým děckem klepala na vrata, za kterými bylo uhlí. Ta troška, kterou si tu nabrala, se změnila ve zlato. Při téhle transakci ale zapomněla na svoje dítě. Potkala se s ním až po roce, během kterého o něj pečovala bílá paní.

Podobné pověsti jsou ale na hradech obvyklé. Většinou se o každém z nich vypráví nějaká podobná legenda.