V době ledové je Asie s Amerikou spojena v oblasti dnešního Beringova průlivu pevninou, Beringií. Právě přes ni se zhruba před 12 000 lety vydají předkové sibiřských Eskymáků směrem na Aljašku.
Mezi roky 200 př. n. l. až 1600 je na vrcholu protoinuický lid z Thule. Název dostane podle nejsevernější lokality zmiňované v řeckořímské kartografii. Zhruba v roce 1000 tito lidé expandují až do oblasti nejsevernějšího teritoria dnešní Kanady.
Místní dorsetské kultuře (pojmenované podle osady Cape Dorset na pobřeží Hudsonova průlivu), která čítá maximálně 4000 lidí a žije zde asi od dob 500 př. n. l., tím zazvoní umíráček.
Potomci lidu Thule
Dorsetská kultura se v mnohém liší: Neloví kytovce ani lední medvědy, ale převážně mrože a tuleně. Nezná luk, a lidé si sami tahají saně – nemají totiž psy.
Vědci mají dlouho za to, že posledním ostrůvkem potomků dorsetské kultury je ještě na začátku 20. století izolovaná populace Sadlermiutů žijících na ostrovech v Hudsonově zálivu. Ta vymírá na nemoci zavlečené Evropany. Moderní testy DNA však tento předpoklad nepotvrdí.
Od 18. století se doposud izolované polární oblasti těší pozornosti Evropanů. Komunity lidu Thule se začínají definitivně rozpadat. Dnešní Inuité jsou však právě jejími potomky.
Například grónští Inuité známí také jako Kalaallit představují důsledek migrace lidu Thule z Kanady kolem roku 1100.
