Žena s vlasy jako uhel sahá po tetovacím strojku a ještě naposledy se podívá na kůži slečny před sebou. Je rozhodnuto. Studiem se rozezní zvuk „vrtačky“, jak se jehla zabodává do kůže. Za trochu té bolesti získává obraz ženy silné jako ona sama. Nezávislé.

V dobách, kdy tetování nosí jen kriminálníci, děvky a spodina, se Jessie Knightová (1904–1992) z Croydonu dere na vrchol.

Jako první žena ve Velké Británii bere do ruky jehlu s baňkou inkoustu a namísto modrookých lascivních ženských návrhů tetuje s citem a originalitou. Její vzestup ale není po vůni semknuté mužské komunitě, vyšplhat se proto musí až z úplného dna.

Zrodila se hvězda

Než se z ní vyklube hvězda, je obyčejnou dívkou, vyrůstající v excentrické rodině, která cestuje s cirkusem. Zatímco otec je námořník a příležitostný tatér, matka zoufalá alkoholička, která celé dny vyspává kocovinu.

Právě touha vymanit se ze stereotypu, a přestat plnit mateřskou roli svým osmi sourozencům, ji donutí přidat se k cirkusu a posloužit otci jako terč při vrhání nožů. Neodradí ji ani to, že ji dvakrát zasáhne. Od té chvíle si vyzkouší představení s koňmi i kaskadérské kousky.

Práce místo rodinného krbu

Jsou to ale až potetované paže cirkusáků a námořníků, které určí její životní dráhu. Oživlé chodící obrazy jí naprosto učarují. Na živobytí si prvními inkoustovými obrázky začíná vydělávat už v 18 letech.

Píše se rok 1921, když přebírá otcův tetovací salon v Barry, v jižním Walesu. Největší školou je však práce u zkušeného barda Charlieho Bella v Kentu, od kterého putuje do Portsmouthu, kde otevírá další studio.

Zatímco její vrstevnice zakládají rodiny a starají se o teplo krbu, ona buduje kariéru. Sice ve 27 letech řekne u oltáře „ano“, ale netuší, že její muž je násilník a budižkničemu.

Nejraději by ji držel doma u plotny a místo projevů lásky ji v pravidelných intervalech fackuje. Kvůli častým úderům pěstmi párkrát potratí a nabude dojmu, že je neplodná. Poslední kapkou je, když manžel shodí jejich psa ze schodů, tehdy na něj vystřelí. A za manželstvím udělá tlustou čáru.

Tvrdý konkurenční boj

Ryze mužský obor větrem ošlehaných britských ostrovů ji ale odmítá přijmout. Zatímco jedni o ní roztrubují, že si nečistí jehly, podle dalších je jen prostá „špinavá coura“. Když slovní útoky nestačí, salon několikrát vyrabují.

Od té chvíle veškeré peníze, osobité návrhy, zamyká Jessie ve velké truhle, která ji při tetování slouží jako stolička. Nechá se slyšet, že „její poklady už jí nikdo nikdy nevezme.“ I na cestu do banky si klidně najímá bodyguarda, aby ji doprovodil.

Ženská hrdinka

Přes veškeré pomluvy se v salonu dveře netrhnou. Její klientelu tvoří silné, nezávislé ženy, podle nichž tvoří i své návrhy. Pod rukama jí vzkvétají jezdkyně na koních se stejnou lehkostí jako tanečnice a námořnice.

Všechny do jedné mají jemné, odhodlané rysy a jiskru v očích. Podobně osobité návrhy má i na svém těle. Zatímco záda jí zdobí rodinný erb, na rameni se jí „houpe“ kříž a břicho halí pavučina.

Nejraději tvoří tetování na místech, která se dají snadno zakrýt a nedráždí tak dobové konvence. Výjimku udělá v případě rukou, na nichž si hýčká malé černé tečky. Ty jsou však pozůstatkem testování inkoustu. Až v pozdějším věku je Jessie přemění v pestrobarevného čmeláka.

2. místo? Nevadí!

Roku 1955 boří další osobní metu, když se účastní hned několika tatérských soutěží. Vyobrazení přírody s krásnou pannou na zádech jednoho z námořníků jí vynese 2. místo v Champion Artist of All England competition.

Podle šeptandy mohla být první, vítězství jí však vyfoukne… muž. Tetuje až do pozdního věku, zákazníkům se chlubí, že má stále pevnou ruku. Její jméno ale nakonec zapadne v moři mužských. Teprve roku 2017 zazáří, když jsou objeveny její nákresy.