Da Vinci má vizi. Ke kolébce, ve které leží, se snese luňák, usedne na dítě a do pusy mu strčí svůj ocas. Leonardo spokojeně cumlá brka. Rozpomene se až po 50 letech. Rodiče mu dali život a pak se ho zřekli. Cítí se být dítětem přírody. Ta mu dala vše, co potřeboval – talent a svobodu.
V renesanční Itálii, do které se Leonardo da Vinci (1452–1519) narodí, papeži plodí bastardy a jmenují je kardinály.
Jenže Leonardo není žádná nobilita a jeho vyhlídky při narození nejsou růžové – na studium na univerzitě může rovnou zapomenout, na vstup do gildy svého otce snad ani nepomyslet. Nikdy neobdrží vyšší klasické vzdělání jako jeho vrstevníci a sourozenci.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
A právě lepší vstupenku do života by si paradoxně jeden z největších myslitelů, umělců a vynálezců, co se kdy narodil, ani nemohl přát.
Suvenýr z mládí
Jak si jednou Leonardo poznamená, „muži, který provozuje pohlavní styk agresivně, se narodí děti nedůtklivé a nedůvěryhodné.
Když je ovšem styk proveden s láskou a touhou na obou stranách, dítě bude jasného intelektu, duchaplné, živé a roztomilé“. Ať to bylo od Leonarda samolibé poplácání se po zádech, nebo ne, z jedné takové vášnivé noci se narodí.
Pro své mladé rodiče, nadějného notáře Piera da Vinci (1427–1504) a dětství sotva odrostlou sirotu Katarinou Lippi, se stane živoucí vzpomínkou na jiskry vášně neprozřetelně rozdmýchané na seníku.
![Když jeho otec zemře, jako jediný z 12 dětí neuvidí Leonardo z dědictví ani vindru.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/01/1-14-768x989.jpg)
Škola života
Kvůli propastnému třídnímu rozdílu je ale manželství jeho rodičů nemyslitelné. Malému Leonardovi ještě není ani jeden rok, a už má hned dvě rodiny – jeho matka se vdává za jiného muže, otec si bere jinou ženu. Na nelegitimního synáčka je stále méně času.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Je tedy odklizen na vesnici Vinci ke svému dědu a strýci, kde roste jako dříví v lese. S pouhým základním vzděláním Leonardovi moc příležitostí nezbývá – poflakuje se tedy po okolí, pozoruje krajinu, sleduje ptáky a zvířata. Začne je kreslit a skutečně hluboce o nich přemýšlet.
![Leonardo je nezmar, zajímá se o fungování světa kolem sebe – během dětství na vesnici má příležitost ho prozkumat.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/01/2-11-768x473.jpg)
Malířův učeň
Pokud by byl Leonardo legitimní, jeho život by byl jasně nalinkovaný – stejně jako předchozích pět generací rodu by se stal notářem. Možná by ho otec bil stejně jako Michelangela (1475–1564), kdyby projevil svůj zájem o umění.
Třeba by se z něj stala stejně zapšklá a vnitřně rozedraná bytost jako ze sochaře. Na levobočkovi ale nesejde.
Místo toho jej otec nechává studovat v malířské dílně mistra Andrey del Verrocchia (1435–1488) a častuje ho opatrně odměřenými kapkami otcovské náklonnosti.
Květinové dítě
Vše se změní, když je Leonardo obviněn z pletek s mužskými prostituty zrovna v době, kdy se otci narodí vytoužený první legitimní syn. Tatínek najednou ztratí zájem zcela.
Když v roce 1504 Piero zemře, Leonardo jako jediný z jeho 12 dětí neuvidí z dědictví ani vindru. Přesto právě osvobození od rodičovských očekávání mu umožní plně rozvinout sůvj potenciál.
Cítí se být dítětem přírody – zrozen ze živočišnosti, vychováván vesnicí, vzděláván přírodními zákony, sám následující své přirozené touhy.
![Být legitimní, možná by se stal notářem a svět by tak přišel o Mona Lisu i Poslední večeři.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/01/3-10-768x433.jpg)